O doktorském studiu a o problémech doktorandek a doktorandů jsme vedli třístranný korespondenční rozhovor s hlavními protagonisty České asociace doktorandek a doktorandů, Mgr. Kateřinou Cidlinskou a Mgr. Lukášem Dvořáčkem.

Q: Česká asociace doktorandek a doktorandů je institucí novou. Mohli byste nám ji v krátkosti představit? Jaká byla motivace pro její založení? Inspirovali jste se v zahraničí?

A: Česká asociace doktorandek a doktorandů (ČAD) je zapsaný spolek, jehož cílem je zlepšovat podmínky a kvalitu doktorského studia v ČR. Pro její založení jsme se rozhodli proto, že studijní podmínky doktorandů jsou neuspokojivé. Kromě vlastních zkušeností, oba jsme doktorandy, jeden v oboru sociologie, druhý v oboru molekulární biologie, na to poukazují i mnohé analýzy a statistiky. V průměru se u nás dizertace obhajují až po šesti letech, zatímco zákon stanovuje řádnou dobu doktorského studia na 3 až 4 roky, a až polovina doktorandů studium vůbec nedokončí. Jedním z hlavních důvodů jsou nízká stipendia, z nichž nejsou doktorandi schopni pokrýt základní životní náklady. Často proto pracují v zaměstnáních, která s jejich dizertací nesouvisí, a dizertacím se věnují po večerech a o víkendech.

Přitom v České republice, podobně jako v jiných evropských zemích, představují doktorandi zásadní, v některých oborech přímo nepostradatelnou složku osob podílejících se na národní vědecké produkci. Přesto jim byla doposud věnována minimální pozornost ze strany orgánů a institucí ovlivňujících fungování vědy a výzkumu.

Hledali jsme proto, zda existuje nějaká svépomocná organizace, platforma, která by se doktorandským studium zabývala. Nenašli jsme. V ČR, na rozdíl od ostatních evropských zemí, do této chvíle neexistovala organizace, která by se zabývala specificky situací studujících doktorského stupně studia, hájila jejich zájmy a podporovala jejich spolupráci a profesní rozvoj. Proto jsme založili ČAD. Inspirací nám přitom byla zejména Asociácia doktorandov Slovenska, která funguje již od roku 2002.

V posledním roce také vznikla Komise pro doktorské studium v rámci Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ), s níž ČAD bude spolupracovat. Agenda SK RVŠ však je ze své podstaty mnohem širší, musí se soustředit i na nižší stupně vysokoškolského studia, a personální složení, respektive počet členek a členů, a tím pádem také kapacity dané komise se spolu s volbami do SK RVŠ pravidelně mění. ČAD tedy bude zajišťovat také kontinuitu řešení situace doktorandů a bude se jí zabývat komplexně a co nejvíce intenzivně a do hloubky.

Za tímto účelem se nyní snažíme motivovat další doktorandky a doktorandy, aby se aktivně zapojili. Čím více nás bude, čím pestřejší bude členská základna ČAD, tím budeme moci lépe popsat situaci doktorandů napříč obory a institucemi. Podněty, s nimiž se budeme obracet na osoby v rozhodovacích pozicích, pak budou co nejreprezentativněji odpovídat reálné situaci doktorandů na jednotlivých školách.

Zároveň chceme vlastně vůbec vytvořit doktorandskou komunitu v ČR. Nyní jsou doktorandi velice izolovaní, často neví, jaké jsou podmínky doktorského studia na jiné škole, či na jiné katedře v jiné části univerzitní budovy. Tím pádem ani nemohou dost dobře posoudit, zda se škola vůči nim chová spíš lépe nebo hůře a zda je legitimní žádat zlepšení svých podmínek.

Vzájemné izolovanosti doktorandů nahrává i současný tzv. „učňovský model“ doktorského studia, kdy je student silně závislý na svém školiteli a pokud nenatrefí na dobrého školitele, může se ocitnout v neřešitelné situaci – nemá vedení, finance na dokončení výzkumu, perspektivu na zdárné dokončení studia. Pak často následují pocity stagnace až vyhoření a odtud je už jen malý krůček k nedokončení studia. Nehledě na to, jaký vědecký potenciál se v daném člověku skrýval.

Po prvním pražském setkání ČAD se nám osvědčilo, že setkat se s doktorandy z jiných škol a zjistit, že i přes mnohé odlišnosti studijních podmínek, se s mnohými problémy potýkají i ostatní studenti, má silný terapeutický efekt. Člověk pozná, že v tom není sám. A navíc, díky ČAD, se ocitne v kolektivu, který nechce fungovat jen jako psychoterapeutická skupina, ale který chce situaci zlepšovat tím, že bude na jednotlivé problémy poukazovat, medializovat je, což se nám začíná dařit, a hlavně bude šířit informace mezi samotné doktorandy a doktorandky a posilovat tak jejich přehled a možnost vyvíjet tlak na změnu. Že je po něčem takovém poptávka, je ze zájmu o ČAD ze strany studujících zřejmé.

Q: Co považujete z hlediska ČAD za priority v následujících měsících?

A: Především nábor nových členek a členů. Po necelých třech týdnech fungování jich máme již přes 200, ale naše ambice jsou samozřejmě mnohem vyšší. Doktorandů je v ČR cca 25 000, takže bychom šli rádi do tisíců. Jednak samozřejmě proto, aby náš hlas byl co nejsilnější, měl co největší kredit, a jednak z důvodu, který jsme již zmínili – potřebujeme zastoupení co nejvíce oborů, institucí a studijních programů, abychom měli co nejhlubší vhled do situace doktorandů v ČR a mohli co nejpregnantněji popsat problémy, s nimiž se potýkají, a následně apelovat na jejich řešení.

Proto jsme již také zahájili zakládání interních „buněk“ ČAD na jednotlivých institucích, zejména na úrovni fakult. Jejich úkolem v tuto chvíli je detailně popsat, jak tam po formální a neformální stránce funguje doktorské studium a sbírat tak příklady špatné a dobré praxe. Ta dobrá je přitom zásadní – pokud něco někde funguje dobře, ve stejném právním a kulturním systému, ve stejné zemi, je zde šance, že to může fungovat i jinde, že je ta dobrá praxe přenositelná. Můžeme na ni poukazovat, když se budeme snažit vyjednávat zlepšení situace na konkrétních institucích či na státní úrovni.

Dalším úkolem na nejbližší období je pak motivovat co nejvíce členek a členů ČAD, aby poslali přihlášku do seznamu hodnotitelů nově vzniklého Národního akreditačního úřadu, aby byli doktorandi přítomni v procesu nového nadefinování kritérií, ke kterým se bude přihlížet při udělování akreditací pro doktorské studijní programy. Dále chceme Národnímu akreditačnímu úřadu předat, nejspíš ve spolupráci se SK RVŠ, dokument, který by stručně shrnoval kritéria, která jsou podle nás klíčová. Dále spolu se SK RVŠ připravujeme dokumenty pro Ministerstvo školství a Radu vysokých škol.

Q: Z mnoha stran se ozývají hlasy o nedostatku vhodných kandidátů a kandidátek na vypisované volné pozice. Jaká je podle Vás situace v oblasti pracovního trhu ve výzkumu, vývoji a inovacích a na akademické půdě? Je toto téma z hlediska ČAD zajímavé?

A: Z hlediska ČAD je zajímavé bavit se především o další možné profesní dráze absolventů a absolventek doktorského studia, o tom, kde a jaké mohou najít uplatnění. Což dále vede k otázce, zda máme doktorandů spíše málo nebo příliš mnoho.

Každým rokem doktorské studium úspěšně dokončí přibližně 2500 nových absolventů a absolventek. Ve vysokoškolském sektoru je přitom omezené množství pracovních pozic, v přepočtu na plné úvazky se jedná o přibližně 16 000 pozic. Tento počet se přitom nezvyšuje, naopak trendem posledních let je mírný pokles. Zároveň se však kontinuálně zvyšuje počet lidí v systému zaměstnaných, což znamená, že stále více lidí pracuje na částečné úvazky, zejména na krátkodobé smlouvy spojené s grantovými projekty. Ve vysokoškolském sektoru v roce 2014 dosáhl rozdíl mezi počty fyzických osob a počty obsazených pozic přepočtených na plný úvazek 50%. Takže z tohoto pohledu máme doktorandů spíše moc.

Na druhou stranu v soukromém sektoru je situace podle našich informací jiná. Zde poptávka po absolventech a absolventkách doktorského studia často není uspokojena. Nejde však jen o otázku počtu. Zaměstnavatelé si stěžují, že absolventi nemají osvojeny dovednosti, které jsou pro podniky důležité. Což není příliš překvapivé vzhledem k tomu, že tak, jak je v současnosti doktorské studium nastaveno, je přípravou na profesní dráhu v akademické sféře. Podmínkou získání doktorského titulu je napsat a obhájit dizertační práci ve formě vědecké monografie nebo souboru vědeckých článků v odborných časopisech, ne prokázat schopnosti v oblasti projektového managementu či řízení lidí. Takže z tohoto pohledu máme doktorandů spíše málo, respektive málo s požadovanými kompetencemi. Je proto třeba začít intenzivně diskutovat nejen o tom, kolik by doktorandů mělo být, ale také o tom, co by mělo být obsahem doktorského studia.

Q: Když jsem byl na stáži na Univerzitě Porto, překvapilo mě množství doktorandů, kteří nastupovali do doktorského studia nikoliv „z magisterského“ stupně, ale „z praxe“. Připadá mi, že podíl doktorandů přicházejících z praxe v ČR není moc velký. Považujete to za rozumné? Bude se ČAD angažovat i v této oblasti?

A: V ČR panuje představa, že čím dříve dostudujete, včetně doktorského studia, tím lépe, respektive, tím jste lepší student a dříme ve vás větší vědecký potenciál. To je ale dost omezený pohled. Vždyť lidé mají tak odlišné životní podmínky, příležitosti, příběhy. To, že někdo mezi různými stupni studia pracuje a/nebo pečuje o děti či rodiče, rozhodně neznamená, že je hloupější nebo méně disciplinovaný, než ten, který strávil 9 let studiem v kuse.

Proto považujeme za velmi problematický současný trend označovat termínem „začínající výzkumník/výzkumnice“ lidi do 35 let, který se neblaze odráží ve věkových limitech různých grantových soutěží či stipendijních programů. Jsme zásadně proti věkovým limitům. Začínající výzkumník nemusí znamenat mladý nebo nejmladší. Mládí není ukazatelem kvality a schopnosti produkovat hodnotné vědecké výsledky. Věkové limity zbytečně házejí klacky pod nohy lidem, kteří by mohli být pro českou vědu přínosem. To, že člověk strávil několik let v praxi, navíc neznamená, že se nevzdělával. Naopak, načerpával zkušenosti a dovednosti, které naopak chybí těm, kteří „jen“ studovali. A co udělá chytrý nebo chytrá vedoucí vědeckého nebo jakéhokoli jiného týmu? Namíchá si do něj lidi tak, aby představovali pestrou směsici charakterů, zkušeností, kompetencí, úhlů pohledu.

Q: Na závěr ještě „kontaktní otázka“ – můžete uživatele www.researchjobs.cz pozvat na nějakou z Vašich akcí?

A: Určitě. Srdečně zveme na první brněnské setkání, které proběhne ve středu 1. 11. od 17:30 v budově AV ČR – Sdružení moravských pracovišť (Velký přednáškový sál, Čechyňská 19) a dále na již třetí pražské setkání, které se uskuteční v úterý 8. 11. od 18:00. Místo ještě upřesníme, sledujte náš web www.doktorandivcr.cz a facebook https://www.facebook.com/doktorandivcr/. Brzy budou následovat také setkání v jiných univerzitních městech v ČR. Termíny ještě nejsou známy.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na všechny doktorandky a doktorandy, kteří se rozhodnou stát našimi členkami a členy. Nic to nestojí, za to benefitů bude hodně .

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta