Brain drain – skutečná hrozba nebo okrajová záležitost?

Formát Názorníku pro tentokrát poněkud pozměníme: namísto jedné otázky předkládáme vybraným osobnostem VaVaI rovnou trojici otázek, tentokrát na téma brain drain–brain gain v kontextu ČR.

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří si udělali čas a byli ochotni na naše otázky odpovědět, jmenovitě:

Ing. Rut Bízková

Ředitelka Středočeského inovačního centra, bývalá předsedkyně Technologické agentury ČR

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Jak se to vezme. Pokud budeme počítat – velmi zhruba – že na vysokých školách u nás je okolo 310 tisíc studentů a našich studentů v cizině 10-12 tisíc, pak jsou v cizině necelá 4 %. Pokud budeme předpokládat, že do ciziny jdou ti, kteří jsou hodně ambiciózní, pak je to poměrně dost lidí. Nelze automaticky říci, že jsou to ti “nejchytřejší”, nejlepší, ale určitě jsou to lidí s ambicemi. A ve všech oborech platí, že při určité intelektuální úrovni a úrovni vzdělání je více než co jiného důležitá vůle něco dokázat… Podobně je to ve výzkumu – ti, kteří si věří, jdou do náročného prostředí. Mám ovšem za to, že dnes už nelze říci, že naše prostředí není dostatečně kvalitní, že bychom ve výzkumu neměli výborné příležitosti. Naopak, máme výborné vybavení a postupně také velmi dobré výzkumné týmy. Když jdu po chodbách některých pražských vysokých škol, překvapuje mě jazyk, kterým se tam mluví – občas rusky, občas francouzsky, ovšem hodně anglicky, někdy mi to přijde, že víc anglicky než česky. Také znak internacionalizace… Tedy brain drain tak úplně neplatí, což ovšem neznamená, že bychom neměli naše univerzity odbyrokratizovat a zbavit inbreedingu, to je brzda. A trochu zdynamizovat, otevřít světu a konkurenci. Svět se velmi rychle mění, potřebujeme dynamiku také na školách, zabývat se novými výzvami a reagovat na ně. Nežít tím, co bylo nové před 30 lety.

Rut BízkováQ2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: Občas odejdou do ciziny, občas dělat něco úplně jiného než co vystudovali, ze statistiky by však plynulo, že spíše odcházejí do vývojových center průmyslových podniků v ČR – tato centra výrazně rostou a platy jsou v nich o třetinu až polovinu vyšší než ve veřejném sektoru. A také – a nezanedbatelně – výzkum a vývoj se tam nedělá, aby se od státu sehnaly peníze, ale aby k něčemu byl. To je hodně silná motivace a výzva pro AV ČR a univerzity.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Nemyslím si, že je třeba nějak bránit tomu, aby nejlepší odcházeli do ciziny. Spíše bychom měli místní prostředí internacionalizovat, otevřít a tak zatraktivnit, aby ti, kteří odejdou, se po nabytých zkušenostech rádi vrátili a byli úspěšní u nás. To souvisí s předchozí odpovědí. Když je někdo výborný ve třiceti, musí dostat příležitost pro vlastní tým ve třiceti, ne si pokorně počkat… hranice jsou otevřené, tak si holt ti dobří nepočkají… Odpovědnost je na obou stranách, na univerzitách a Akademii věd, tedy na akademickém prostředí, i státu – obě strany by o sobě měly vědět, že je ta druhá neošálí, protože jsou schopny si navzájem velmi dobře “zkoumat ledví”. Následně pak nejen deklarovat společný zájem, ale také jej vykonávat – a ten první společný zájem by měly být ideje, až potom peníze. To chce samozřejmě silné osobnosti na obou stranách.

Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

Ředitel Biologického centra AV ČR, bývalý rektor Jihočeské univerzity

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Rozhodně to nevidím tak dramaticky, abych odchody našich absolventů univerzitního studia nazýval “brain drain”. Čast z nich odchází přirozeně odchází za dalším studiem do zahraničí či na zkušenou s tím, že většina z nich se po určité době vrátí. Samozřejmě, že v otevřené a svobodné společnosti, kterou bohudík máme, může celková “ztrata” univerzitně vzdělaných odborníků činit třeba jednu třetinu v jednotlivých generačních vlnách. Ale i to jsou ztráty v úvozovkách, vyspělý svět a jeho občasnká společnost musí zůstat svobodná, aby byl kreativní, aby dávala naději přístím generacím, berme proto tyo “ztráta” jako daň vyspělému světu, jako úžasnou příležitost, že můžeme být součástí svoborného společenství vyspělých zemí. V současné době se nám mohou jevit tyto jevy tíživější v důsledku propadu demografické křivky populace devatenáctiletých, v tomto ohledu jsme momentálně u dna a čekají nás lepší časy již v příštích několika letech (největší meziroční nárůst lze očekávat v roce 2023).

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: V případě mladých lidí, talentovaných odborníků v jednotlivých vědních oblastech či disciplínách, platí moje výše uvedené stanovisko snad ještě výrazněji; věda je totiž světová komodita, která nesnáší hranic, a tak nelátřme nad tím, že se z rovna našeho okolí, z našich líhní talentů, vrací domů z postdoktorsských stáží méně lidí než bychom si přáli. Radujme se z toho, že naši bývalí studenti a odchovanci si vedou výborně na zvučných adresách vědeckých institucí po celém světě. To je ten vklad naší země, naší kutury, naší národní vzdělanosti té světové rodině univerzity a akademických institucí. Každý z těchto úspěšných našinců je skvělým reprezentantem naší země, často mnohem výraznějším než jsou hvězdy sportovního světa ve službách zahraničních klubů. Jenom si to málo uvědomujeme!

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Nejúčinnější obranou je získávání talentů vědy a výzkumu z jiných zemí světa včetně těch nejvyspělejších. Znamená to pro naši zemi, aby byla schopná konkurovat právě těm vyspělým zemím, které zpravidla určují směry vědy na samém vrcholu pyramidy, nebo se jim alespoň přibližovat. V takovém případě dosažené konkurenceschopnosti se rovnováha toku lidskych zdrojů (lidsky řečeno mladých talentů) posune směrem k naší vlasti. Přiznejme si, že bezmála 30 let po nabytí svobody se nam to z různých důvodů spíše nedaří. Situace je jistě mnohem lepší, ale talenty se nám se, bohužel, nehrnou. Proč je tomu tak? Inu zjednodušným pohledem na naši ekonomickou situaci snadno zjistíme, že průmerné platy jsou u nás asi 10x větší než před Listopadem 89, ale ceny vzrostly v průměru též nejméně 10x. A tak výdělky u nás a z nich plynoucí socialní podmínky nemohou být přijatelné pro mladé kolegy a kolegyně z vyspělých zemí (většina z nich si potřebuje vydělat též na zdravotní a sociální pojištění ve své rodné v lasti). Jistě jsou zde další lidské zdroje vysoké kvality ze zemí třetího světa, i to je častečným řesením, leč… Je zřejmé, že bychom s tím chtěli něco udělat, chtěli s tím pohnout, ale jak? Jak v dnešním globalizovaném světě s nutnými regulacemi v mezinárodních vztazích. Navzdory všemu je zřejmé, že otevřená demokratická společnost a sdílení lidských zdrojů a jimi vytvářených hodnot je podmínkou nutnou k dlouhodobé udržitelnosti našeho směřování. Deklarace otevřenosti ovšem nestačí. Za závažnýou okolnosat mimořádné důležitosti považuji politické prostřestředí, ve kterém se naše společnost nachází. Vítězný tandém Zeman-Babiš, jež zásadním způsobem posílil po letošních prezidentských volbách je pro naši zemi velkým varováním; urpělal tím naše věrohodnost u zemí západní civilizace, a tak považují počínání naší politické scény za vážné nebezpečí pro setvávávání či návraty mladých talentů ze světa domů. Mladí voliči jsou právem velmi nespokojeni s výsledkem prezidentských voleb, a tak obavy z “brain drain” jsou vskutku namístě.

Prof. Ing. Michal Hocek, Ph.D., DSc.

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: V přírodovědeckých oborech se v současné době určitě o brain drain nedá hovořit (na rozdíl třeba od 90. let, kdy odešla skoro celá jedna generace mladých vědců). Samozřejmě řada studentů odchází studovat do zahraničí a skoro všichni absolventi PhD odjíždějí na zahraniční postdoktorské stáže, ale velká část z nich se pak vrací. Kromě toho už dnes i poměrně hodně cizinců studuje PhD nebo absolvuje postdoktorské stáže v ČR, a někteří z nich tu zůstávají i dlouhodobě. V mé výzkumné skupině jsou doktorandi a postdoci z celkem 11 zemí, takže z mého pohledu je to určitě brain gain.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: Pokud se jedná o odchod absolventů PhD studia z akademické sféry do výzkumu v průmyslu, tak je to naopak velmi žádoucí. Odchod absolventů PhD zcela mimo obor ale samozřejmě je už méně žádoucí, protože většinou nevyužijí svoji vědeckou výchovu. Na nově otvírané akademické pozice se obvykle hlásí mnoho dobrých až výborných kandidátů, takže rozhodně není brain drain v tuto chvíli palčivým problémem (alespoň tedy v chemii a biologii, kde situaci mohu hodnotit).

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Špičkoví čeští mladí vědci se ze zahraničních studií a pobytů budou vracet tehdy, když uvidí, že v ČR mají dobré podmínky pro uplatnění (ať už v akademické sféře nebo v průmyslovém výzkumu). Dobré podmínky přilákají i zahraniční vědce. V posledních několika letech se podmínky pro vědu a výzkum na dobrých tuzemských pracovištích výrazně zlepšily a jsou často srovnatelné nebo někde i lepší než na průměrných pracovištích v Západní Evropě. Je ale otázkou zda tento pozitivní trend půjde udržet po ukončení poměrně masivních finančních injekcí z Operačních programů EU. V akademické sféře (na universitách a ústavech AV) je třeba, aby se pravidelně otevíraly tzv. tenure track pozice, aby ambiciózní mladí vědci mohli začít pracovat na vlastním tématu a zakládat vlastní skupiny. Jedině to přiláká ty skutečně nejlepší.

Mgr. Jiří Klimeš, Ph.D.

Katedra chemické fyziky a optiky, Matematicko-fyzikální fakulta UK

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Co se týče nedostatku zájemců o doktorát, zmíněném v rozhovoru s rektorem Millerem, tak ano, je jich málo, a navíc hodně doktorandů studium nedokončí. Nacházíme se v období růstu ekonomiky a firmy a zahraniční univerzity jsou ochotné schopné lidi zaplatit. Pokud za práci na doktorátu nabídneme jen nízké stipendium a výhody statusu studenta, tak se pak nedivme, že i ty schopnější a motivované to může časem přestat bavit. Samozřejmě, je třeba lákat i lidi mimo ČR a nabídnout podmínky, které budou konkurenční vzhledem k univerzitám na západ od nás. Problém je odchod schopných lidí na úrovni vedoucích skupin, jako jsou například řešitelé a řešitelky ERC grantů a lidé s obdobnými zkušenostmi.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: Brain drain do zahraničí na úrovni studentů a postdoků není problém a moc nechápu, jak ho někdo za problém může považovat. Pokud bude odcházející student schopný, tak to bude pro jeho alma mater propagace zdarma. Navíc to, že se někam dostal na doktorát nebo na postdoka obvykle znamená, že byl lepší než několik až několik desítek dalších zájemců. Z takového úspěchu snad můžeme mít jen radost. Ano, pro vedoucí je to krátkodobá ztráta, pro nějaké měření musejí najít a zaučit někoho jiného. Ale nové prostředí a výzkumné téma pomohou tomu, aby ten člověk vědecky nezakrněl. Navíc velká část těchto lidí se časem vrátí, takže o nějaké zmařené investici bych nemluvil. Co se týče mladých motivovaných lidí, tak věřím, že by pomohla jasně definovaná kariérní pravidla (záměrně neříkám pravidla kariérního postupu). Totiž “Co potom?” je otázka, kterou doktorandi velmi neradi slyší a více informací ohledně kariérních možností jim může pomoci v rozhodování se o tom, co dál.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Pokud jde o to získat mladé lidi s vlastním výzkumným tématem, ať už ze zahraničí nebo z ČR, tak řešení je jednoduché. Stačí čas od času vypsat místo pro mladého vedoucího skupiny, tedy junior professor nebo tenure-track pozici. To je něco, co se tu omílá dokola už přes deset let, ale sitace se mění pomalu, pokud vůbec. Takové pozice lze zavést i bez státu. Další možností jsou návratové granty, jako byl třeba program Návrat. U nich je třeba myslet na to, že založení skupiny zahrnuje najmutí doktorandů, a tak nemá moc smysl dělat tyto granty kratší než pětileté. Pokud nemáme moc peněz, tak raději udělme menší počet grantů ve vyšší hodnotě. Také je třeba vypisovat takovéto granty opakovaně, aby o nich lidé věděli a mohli je brát v úvahu. Zmíněný Návrat byl vyhlášen v použitelné podobě jednou. Komentář Dr. Bělobrádka, že tento program nebyl moc úspěšný potom zněl jako kdyby si majitel zavřené restaurace stěžoval, že mu do ní nechodí lidé. Třeba já jsem v roce 2014 stál před vchodem a doufal, že někdo otevře a takových nás bylo víc.

Doc. RNDr. Tomáš Pitner, Ph.D.

Katedra počítačových systémů a komunikací, Fakulta informatiky MU

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: V celkovém počtu o žádný brain drain nejde. Problém je v oborech, kde je velký rozdíl mezi platy v akademické, výzkumné a komerční sféře. Není-li nižší plat vykompenzován dodatečnými výhodami na akademické straně — atraktivitou prostředí daného pracoviště či unikátním vybavením nedostupném v komerci. Problémem může být, pokud na akademickém pracovišti chybí dlouhodobější stabilita nejen finanční, ale i organizační, která vědcům zajistí perspektivu aspoň na 3-5 let. Z nejistoty se odchází snázeji než z jistoty.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Zase je asi třeba nahlížet na věc dle oblastí. Např. v IT je běžný „vnitřní exodus“. Studenti odcházejí z doktorských studií, nebo na ně ani nenastoupí a jdou rovnou do firmy, kde je jak zajímavá práce, tak dobré ohodnocení a jistota. Zejména po magisterském stupni je to časté, protože poptávka po dobrých absolventech kvalitní oborově zaměřené vysoké školy je z komerce stále vysoká. U špičkových teoretických disciplín zase pozoruji zájem o akademickou kariéru v zahraničí a to stále více i mimo Evropu. Na rozdíl od útěku do průmyslu, kde je to spíše pro akademickou kariéru jednotlivce „konečná“, zde musíme zásadně rozlišovat, zda jde jen o post-doc pobyt či limitovaný kontrakt (tam je pobyt venku naopak vítaný až nezbytný), nebo definitivní zmizení ve světě. Celkově ani zde si ale nemyslím, že jde o masový jev. Hmotná i personální úroveň existujících i nových výzkumných center se u nás zlepšuje a výzkumných a zejména permanentních míst v Evropě není mnoho.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Celkově se mi zdá, že problémem není ani tak silný brain drain jako slabý brain gain nebo ještě přesněji, nedostatečná schopnost „brain retention“ ve smyslu schopnosti udržet tu již jednou získané zahraniční odborníky, nenechat je jen tak odejít. Primární je role pracovišť, ale je spousta věcí, které může udělat stát nebo přesněji veřejná sféra – od slušného zacházení na cizinecké policii s příchozími, přes klasické služby pro „expats“, až po maličkosti jako informace v angličtině o všem potřebném ve městě apod.

Doc. Ing. Vojtěch Svátek, Dr.

Fakulta informatiky a statistiky VŠE

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Jednoznačně. Pokud jde o komerční sféru, kariéra v ní je z pohledu absolventa magisterského studia informatiky nejen finančně lukrativnější, ale může se někdy paradoxně jevit i jako kreativnější a méně spoutaná pravidly než kariéra akademická (tj. přes pozici doktoranda), přičemž umožňuje srovnatelný typ tvůrčí seberealizace. Toto se týká zejména informatiků zaměřených “programátorsky”, protože postavit disertaci na vytvořeném (byť sofistikovaném a vysoce poptávaném) softwarovém systému není samozřejmá záležitost. V oborech, které v tuzemsku nemají adekvátní vědeckou úroveň, je ovšem nepochybně významný i brain drain do zahraničí.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: V oblasti aplikované informatiky (a do jisté míry obecně v aplikovaných vědách) je naléhavější odcházení do jiných sektorů – především komerčního, zatímco odchody do zahraničí jsou méně časté. V tomto ohledu se asi ČR liší od většiny zemí bývalého východního bloku, a obzvláště markantní to bude v Praze, kde je obzvlášť velké zastoupení poboček velkých firem. Student tedy jen (zpravidla už během studia) přesune své hlavní působiště např. o pár stanic metra dál, aniž by musel měnit bydliště, zvyky a okruh přátel.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Opět mohu mluvit jen za aplikovanou informatiku. Stát může plošně přispět jednak navýšením přímé finanční podpory pro doktorandy, jednak zaváděním grantových programů, které umožní udržet, ev. přilákat ze zahraničí, vědecky erudované akademické pracovníky (především mladšího věku) využitelné v roli školitelů. Bezprostřednější odpovědnost ovšem vidím na straně univerzit, a to především těch lidí, kteří se starají o jednotlivé doktorské programy. Systémy doktorského pravidla by měly odpovídat tomu, co je jeho hlavním cílem. Primárně nejde ani o další stupeň osobního vzdělávání, ani o pedagogický úvazek, ani o pozici hodnocenou výkonově podle počtu opublikovaných článků – i když v drobné míře by se asi všechny tyto prvky v rozumně pojatém systému doktorského studia měly odrážet. Akademická kariéra musí v “souboji o kreativního entuziastu” zabodovat především ve svých třech potenciálně silných stránkách: 1) ve volnosti pro volbu výzkumného tématu (samozřejmě s tím, aby se téma nedostalo zcela mimo dohled školitele) a nezatěžováním nevhodnými distraktory, 2) ve vysoké dostupnosti metodologické podpory, a 3) v bohatém odborném komunitním životě přesahujícím hranice instituce. Ve srovnání s tím, komerční sféra, s výjimkou největších korporací, 1) bude platit jen za to, co pro ni vede k zisku, a když je to nutné, stáhne na lukrativní projekt i lidi, kteří mají rozdělaný nějaký jiný; 2) podporuje jen ty metodické postupy, které odpovídají dané firemní kultuře; 3) otevřený komunitní charakter výzkumu a vývoje je zde limitován konkurenčním bojem (i když se z něj mladí pracovníci v posledních letech do jisté míry vymaňují – F2F komunitní život pak probíhá zejména formou večerních tematických “meetupů”). Mám za to, že potenciál těchto tří silných stránek dosud ještě mnoho univerzitních pracovišť včetně mého plně nevyužívá, přičemž při plném nasazení si dovedu, možná trochu naivně, představit i zpětný “brain gain” ve směru od komerční do akademické sféry.

Doc. RNDr. Martin Štěpnička, Ph.D.

Ústav pro fuzzy modelování a aplikce Ostravské univerzity

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Určitě ne. Takto globálně postaveno nikoliv. Samozřejmě odněkud odejdou špičkoví lídři, jinde zas odejde pár nadějných mladých výzkunmíků. Nicméně podle mne je to v rámci přirozené fluktuace vědecké pracovní síly a pochopitelně, dokud budou existovat země s finančně silnějším zázemím pro vědu, výzkum a terciální vzdělávání, bude to některé naše pracovníky lákat a budou schopni si pracovní pozice v těchto zemích získavat. Na druhou stranu jsme národ přirozeně málo “stěhovavý”. Mnohem méně lidí je ochotno i ve vědě svou domovinu opustit, naprosté minimum se poté již nikdy nevrátí. A ti, co opustí naši zemí, ale po nějaké době se na české univerzity nebo na AV ČR navrátí, tak přinesou novou kvalitu, zkušenost, zvyklosti, čili celkově výzkumné atmosféře a kvalitě prospějí. Tedy gain a nikoliv drain.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: Vzhledem k tomu, že brain drain nepozoruji, je tato podotázka pro mne nezodpověditelná a má odpověď tudíž redundantní. Pokud bychom se ale bavili o individuálních ochodech, pak ty do zahraníčí jsou často časově omezené a navrátilci poté přinesou do vědy u nás něco nového, což je dobře. A ti, co odcházi do soukromé sféry, se sice již tak často nevrací a českou vědu a školství neposíli, nicméně mohou zas přenášet poznatky z akademické půdy na půdu komerční, což prospívá ekonomice. V neposlední řadě mhou zajišťovat lepší kontakt a komunikaci mezi těmito sektory. Takže ve stávající omezené míře nechť lidé flutkuují. Naopak, uzavřenost by byla větším problémem.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Jak jsem se již vyjádřil, brain drain nepozoruji a nevidím tedy důvod proti němu aktuálně zásadní opatření ve smyslu krizvého managementu zabraňujícího odchodu posledních jedinců, kteří za něco stojí. Pochopitelně, je věcí státu zajistit obecně nutné podmínky, tedy seriózní financování a stabilní systém hodnocení a financování. Přestat neustále něco měnit ad hoc s příchodem kteréhokoliv nového úředníka nebo politika. A současně je odpovědnost na straně univerzit, aby měly vidinu delší a stabilnější než jsou jednoleté rozpočtové horizonty schvalované senáty. Každý subjekt má svou odpovědnost na své úrovni, nelze to hodit jen na jednoho “stakeholdera”, každý má svou kompetenci, své pole působnosti a měl by mít intenzivní zájem situaci na své straně řešit maximálně účelně.

Mgr. Aleš Vlk, Dr.

Portál vedavyzkum.cz

Q1: Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

A1: Nemám k dispozici žádné statistiky, ale domnívám se, že o brain drainu mluvit nemůžeme. Také si myslím, že v současné době už není tak jednoduché do zahraničí z Česka odejít – například v porovnání se situací před 20 nebo 10 lety.

Q2: Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

A2: Osobně jsem toho názoru, že odchod části lidí z akademické sféry a vědeckých institucí do jiných sektorů je naopak žádoucí. A to i vzhledem k tomu, že mobilita akademických a vědeckých pracovníků je v Česku v porovnání s ostatními vyspělými státy velmi malá. Stejně tak za vhodné považuji to, aby mladí lidé do zahraničí odcházeli a pak se se získanými zkušenostmi vraceli. A když tam náhodou zůstanou, tak je motivovat k tomu, aby udržovali i nadále spolupráci s Českem.

Q3: Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

A3: Myslím, že stát společně s vysokými školami by se měly společně postarat o to, aby se špičkoví pracovníci po pobytu v zahraničí vraceli nazpět. Stejně tak by bylo vhodné zvýšit podíl zahraničních pracovníků na našich vysokých školách a i vědeckých pracovištích. To s sebou ale nese zvýšené nároky na komunikaci v angličtině, infrastrukturu (ubytování, školky a školy pro děti atd.). A také si musíme přiznat, že některá pracoviště v podstatě o zahraniční motivované a nadějné pracovníky často ani nestojí – je to mnoho starostí navíc. Výjimky ale samozřejmě existují a držme jim palce.