(Komentář ResearchJobs.cz) V minulém týdnu se na půdě francouzského velvyslanectví v Praze uskutečnilo slavnostní udílení vědeckých cen za rok 2023. Výjimečný ráz celé akce podtrhla (již tradiční) účast francouzského nositele Nobelovy ceny za chemii, prof. Jeana-Marie Lehna, který laurátům ocenění předával. Pochvalu si zaslouží i organizátoři, neboť akce proběhla – jako vždy – naproto hladce a ve velmi příjemné atmosféře, navíc v krásném a noblesním prostředí francouzské ambasády. Krátce po akci se začaly profily institucí, na nichž laureáti působí, plnit fotkami z této akce spolu s patřičnými gratulacemi. Ke gratulacím se samozřejmě přidáváme za celou platformu ResearchJobs.cz.

O celé akci lze psát z mnoha různých perspektiv: prezentovat výzkumné směry oceněných, jejich pracoviště, portréty jednotlivých mladých výzkumníků a výzkumnic, nicméně v tomto příspěvku bychom chtěli zmínit jeden – na první pohled možná nevýrazný aspekt – a to témata bádání a tamtéž zastoupené instituce laureátů Derridovy ceny ve společenskovědních a humanitních vědách.

Pokud jste laureáty a instituce ještě neviděli, zde jsou:

1. Anna Altová – Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta: Lifestyle risk factors of cancer
2. Filip Kinnert – Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury: Wholeness as a Basic Assumption of Understanding of Meaning Provided by Architectural Language
3. Lukáš Novák – Palackého univerzita v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta: Social emotions and social cognition: brain and behavioral correlates

Je zřejmé, že přinejmenším dvě uvedené instituce rozhodně nepatří mezi typické instituce, které bychom si vybavili mezi prvními, mluví-li se o “společenskovědných a humanitních disciplínách” (SHV). Podobně je tomu i s tématy. Při bližším ohledání je ale jasné, že skutečně máme co do činění s aktuálními tématy SHV.

Letošní Derridovy ceny totiž mj. implicitně nastolují i následující otázky:

• Je věnována SHV v popularizaci vědy stejná pozornost jako vědám o živé a neživé přírodě či technickým disciplínám? Dělá se v současné době v ČR dost proto, aby SHV byly chápány jako jeden z klíčů k řešení současných (celo)společenských problémů a výzev?
• Jak vypadá výzkum v SHV v institucích, které nejsou primárně zaměřeny na SHV? Co mohou nabídnout institucím, které do světa SHV “tradičně” patří? Jak se na tomto poli rozvíjí jejich spolupráce?
• Dává smysl, aby se “neSHUV” instituce snažily rozšiřovat své působení i do oblasti SHV?
• Je dobré v těchto “primárně neSHV” institucích výzkum v SHV podporovat? Co všechno tyto “neSHV” instituce mohou do SHV přinést jako vlastní originální vklad?
• Je rozdíl ve vnímání hranic SHV v českém prostředí a při pohledu zvenčí?

Tyto (a podobné) otázky si ostatně můžeme klást i nad programem ÉTA (resp. dnes SIGMA DC 3) Technologické agentury ČR. Bylo by nepochybně žádoucí, kdyby tyto inspirační zdroje vedly k debatě o redefinování prostoru, v němž se SHV v ČR nachází. Bylo by to přínosné jak pro instituce samotné, tak pro postavení emancipaci moderně pojatých SHV v české společnosti. Nazapomeňme v tomto kontextu ani na blížící se výzvu OP JAK…

Není to tak dávno, co se v akademickém světě rozvířila debata o (ostudně) nízkém finančním ohodnocení akademických pracovníků pracujících ve společenskovědních a humanitních oborech. Bohužel, debata byla poznamenána nepříliš kolegiální “nepomocí” ze strany ostatních oborů (jistě, z případného přerozdělování v rámci univerzit nebudou nadšeni ti, kterým se nepřidává), ale i obecné veřejnosti, v jejichž očích mají humanitní a společenskovědné disciplíny punc čehosi nadstavbového a v reálném životě příliš neupotřebitelného (“…napřed průmysl, případně ještě tedy to lékařství, pak teprv kultura a humanitní vzdělanost, pokud vůbec…”). Obrana “SHV” fakult byla a zůstává na obecné rovině – opírala se o zjevnou společenskou potřebnost několika málo vybraných oborů a především pak o apel na hodnotu kultury a vzdělanosti obecně obecně. Krom toho se dochází na snahy vyvrátit zakořeněné tvrzení o “horší zaměstnatelnosti” humanitních oborů oproti oborům technickým. V uvedené obhajobě ovšem citelně chybí ukázky toho, že výzkum ve společenskovědních a humanitních oborech poskytuje odpovědi na přirozené a palčivé otázky, které současná společnost přináší (mezi námi, velká část problémů ve společnosti spadá do zorného pole SHV, možná více než do inženýrských disciplín…) a navíc mají SHV často i slušný aplikační potenciál.

Pojďme se společně zamýšlet nad tím, jak SHV ve veřejném prostoru více (a efektivněji) propagovat.

Martin Víta