Minulý týden proběhla v některých médiích a na sociálních sítích zpráva, že dlouholetý vědecký atašé Spojeného království, dr. Otakar Fojt, získá Řád britského impéria za dlouholetý přínos v oblasti vědy a inovací.

S Otou se už nějaký čas známe, čas od času spolu komunikujeme a setkáváme se při různých příležitostech, a tak jsem samozřejmě Otovi obratem soukromě gratuloval. Považuji to za nesmírný úspěch: Čechů, kteří se mohou tímto oceněním pyšnit, bylo v posledních desítkách let skutečně jen několik (např. prof. Martin Hilský či již nežijící dirigent maestro Jiří Bělohlávek).

Otovo ocenění je v mnoha směrech pozoruhodné, nicméně raději a výstižněji bych napsal: „pozornostihodné“. Jsem přesvědčen, že přinejmenším některé aspekty jeho ocenění je třeba explicitně zmínit a lecos z toho by bylo dobré i pravidelně opakovat. Současně s tím však také vyvstávají různé otázky, jejichž zodpovězení zahrnuje i kritický pohled na fungování naší (české) společnosti.

Předně, ocenění dostává někdo za něco: již zmíněné oficiální oznámení říká, že je to za dlouholetý přínos v oblasti vědy a inovací. Osobně se mi chce dodat přinejmenším několik dalších adjektiv: Otova práce byla a je (…jak by se nám tady hodil předpřítomný čas!) nejen dlouhodobá, ale také systematická, zahrnující spoustu drobné – chcete-li až mravenční – práce. Takováto práce nese své ovoce postupně – a typicky nejde o ohromující, disruptivní výsledky. To ovšem nijak nesnižuje jejich význam. Tyto výsledky jsou naopak nesmírně důležité, třebaže nejsou vždy na první pohled patrné, vyjma úzký kruh zainteresovaných.

Nabízí se tedy otázka: umíme i my v ČR „takto fungující“ lidi objevit (a náležitě ocenit)? Takoví lidé jsou totiž zřídkakdy na fotkách v celostátních deníků, nemají tendenci se vyjadřovat jako experti na cokoliv. Jsou mezi námi, stačí se jen trochu pozorně dívat kolem sebe: jen si říkám, že když je dokážou ocenit Britové, proč nemůžeme i my?!

Věřím, že toto cenné vyznamenání bude inspirací pro všechny, kdož – jako Ota – pracují dlouhodobě, systematicky a jejich práce nese výsledky. Taková práce není marná, i když je občas zastiňována lidmi, kteří vytrumpují – pardon, vytrubují – do éteru lokální klony vizí typu „Make ____ great (again)!“ Kolikrát jsme v poslední době slyšeli „Uděláme z Prahy, Brna, ČR, … jedničku, centrum, hub … čehosi (nanotechnologií, kvantových technologií, AI, …)!“, kteréžto fráze jsou, resp. se stanou v průběhu pár let prázdnými fasádami (proč? – to je téma na samostatný článek). Samozřejmě si nemyslím, že Otakar Fojt pracuje bez vize. Jen pracuje v trochu jiném módu: méně okázalém, zato však zatraceně efektivním. A osobně mě moc těší, že právě taková práce byla oceněna.

Ota Fojt je vědecký diplomat jak má být – prostě profesionál. Hovoří-li Ota o výzkumu, spolupráci, inovacích, tak mu to člověk prostě věří. A to mimo jiné proto, že to, co říká, není prázdná slupka: s výzkumem má dlouhodobé zkušenosti, jeho CV je skutečně takové, jako se na vědeckého diplomata sluší a patří. V tomto kontextu doporučuju Vaší pozornosti (pokud jste jej již nečetli) článek „Vědečtí expati a vědecká diplomacie“ od prof. Vladimíra Majera. Pravdivé, leč v některých partiích neveselé čtení.

Příběh Oty Fojta je každopádně nesmírně inspirativní. Vezme si z této inspiraci něco i česká administrativa a lidi jako on zapojí do práce pro stát?

Oto, ještě jednou gratuluju!

Martin Víta