S Martinem Štěpničkou, výzkumníkem v oblasti fuzzy logik – čili oblasti na pomezí matematiky, logiky a informatiky – jsme si povídali o akademické mobilitě, lákání zahraničních výzkumníků a administrativě s tím spojené. A neopomněli jsme také téma “výzkumnického” života v Ostravě.

Q: Jsi zástupcem ředitele ústavu, který je součástí velké infrastruktury IT4Innovations – jaké máte u vás na ústavu zkušenosti s “lákáním zahraničních výzkumníků”? Viděl jsem, že mezi zaměstnanci IRAFM je netriviální počet výzkumníků, kteří nestudovali v ČR. Jsou, myslíš, tyto zkušenosti přenositelné i na jiné instituce v ČR?

Problém s lákáním samotným až takový nebyl. Samozřejmě, je třeba mít dostatečné zdroje, aby byla pozice pro zahraničního výzkumníka zajímavá. To se dnes nejjednodušeji zajišťuje pomocí projektu, protože z institucionálních financí málokdo uvolní dostatečně konkurenceschopnou mzdu. Samozřejmě je třeba mít i cestu, jak ty finance z rozpočtu uvolnit. Tedy např. mzdový předpis s institutem smluvní mzdy, svázání mezd tabulkami považuji za naprostý přežitek. A samozřejmě musí mít pracoviště dostatečnou kvalitu a reputaci, jinak by těžko někoho nalákalo. Ale tyto předpoklady asi nikoho nepřekvapí, obdobné to bude i jinde. Zajímavé zkušenosti nastávají, když už je zahraniční pracovník „nalákán“. Byrokracie a další práce spojená se zaměstnáváním cizinců je neuvěřitelná. Bylo mnohem jednodušší řešit pracovní povolení pro zaměstnance z Egypta, protože to byl první a poslední administrativní krok spojený s jeho prací u nás, než zaměstnat kolegy z EU. Tam nastupuje často formulář A1 (odvody), hlídání, zda zaměstnanec náhodou nemá další příjem ve své zemi, komunikace kvůli daňové správě, schvalování služebních cest z místa bydliště v jiné zemi, když se k tomu přidala mateřská dovolená, už mi bylo kolegyň z rektorátu líto. Zaměstnat odborníka z poza hranic je v porovnání s přestěhováním pracovníka z druhé strany světa v tomto systému neštěstí. Zajímavé, kam to EU s otevřeností pracovního trhu dopracovala.

Q: V koaliční smlouvě z roku 2014 se v bodě 7.5. píše: “Podpoříme mobilitu výzkumných pracovníků i doktorských studentů mezi našimi a zahraničními výzkumně zaměřenými univerzitami a ústavy, a to zejména zpřístupněním výběrových řízení i pro zahraniční vědecké pracovníky.” Dochází podle tebe v této věci v posledních letech v rámci ČR k nějakému posunu?

A: Koaliční smlouva je programově-politické prohlášení, tak jej je třeba vnímat. Není to technická realizace, o které bychom se mohli bavit, proto se koaliční smlouvou snad ani nezabývejme. Programy mobilit zde jsou, ale ty zde byly již dávno. Samozřejmě evropské programy podporují mobility hojně, tedy nabídka národních i mezinárodních projektů existuje. Zpřístupnění výběrových řízení pro zahraniční pracovníky je zvláštní formulace. Copak ta výběrová řízení pro ně přístupná někdy nebyla? Problém je jinde. Většina vědeckých pracovníků se podílí na výuce, u zahraničních pracovníků ale narazíme na jazykovou bariéru a minimální počet předmětů učených v angličtině. Univerzity pak takové pracovníky mohou přijmout jen na stoprocentně výzkumnou pozici, ta se ale velmi těžko v konkurenceschopné výši financuje z institucionálních prostředků, a jsme opět jen u projektové pozice na omezenou dobu. Pracovníci ze západu jsou ale zvyklí na systémy tzv. tenure positions s definitívou, pozici na projektu např. Španělé považují za nestabilní a podřadnou. Přitom právě ze Španělska se díky tamní situaci na trhu práce vědeckých pracovníků může rekrutovat silná enkláva obohacující akademický pracovní trh v ČR.

Q: A samotná podpora zaměstnávání zahraničích výzkumníků?

A: Obecně je podpora zaměstnávání zahraničních výzkumníků v ČR pozorovatelná, ale nejásal bych. Někdy mi to připomíná vylití vaničky i s dítětem. Já rozumím boji s inbreedingem. Ale nevím, jestli projekt, z kterého můžeme zaměstnat jen cizince, je ta ideální cesta. Je tu presumpce toho, že uchazeč ze zahraničí nutně musí být lepší. To je přeci nesmysl. Navíc my nikdy nehledáme uchazeče s nejvyšším h-indexem, s nejvyšším počtem publikací nebo dle jiného měřitelného údaje. Potřebujeme vhodné doplnění stávajícího týmu. Kvalita výzkumu na pracovišti není součet kvalitativních předpokladů jednotlivých pracovníků. Když se budu rozhodovat mezi do týmu perfektně zapadajícím tuzemským uchazečem, který dokáže spolupracovat v existujícím týmu na výzkumných úkolech, dám mu vždy přednost před zahraničním solitérem s lepším publikačním záznamem. A naopak, stejně tak dám přednost vhodnému a spolupráce schopnému zahraničnímu uchazeči s méně publikacemi před solitérem z ČR. Není to ani o kvalitě jednotlivých uchazečů. Věda a výzkum jsou týmový sport, hledáme optimální tým. Bizarností pak pro mne je, že excelentní evropské programy ERC nebo MSCA-IF lze získat jen, pokud se přesunete do jiného pracoviště v jiné zemi. Copak nemůže někdo z Oxfordu, Sorbonny nebo Heidelbergu říci: „Jsem skvělý, dělám skvělý výzkum a chci na něj dostat finance, ale nechci se stěhovat, mám tu úžasné podmínky a přesun za hranice na jinou univerzitu mi nepomůže“? Jakoby Evropa říkala, že jí vlastně až tak nejde o samotný výzkum, ale o to aby se cestovalo. Pořád tu chce někdo něco řídit shora, místo aby spíše odstraňoval překážky a bariéry. Mobilita pracovní síly přijde sama jako důsledek odstraněných bariér, nikoliv jako důsledek byrokratického inženýrství. V tzv. Metodice IPN už to nabralo úplně „revoluční“ podoby. Místo aby se hodnotil vědecký výkon, jisté kritérium mělo hodnotit, jakou má pracoviště HR strategii, jak je rezistentní vůči inbreedingu, jak moc zahraničních členů má. To skutečně chtějí, abychom samotný vědecký výkon snížili, protože více nám přinese, když přijmeme někoho zvenčí, ačkoliv výkonu pracoviště nepomůže? Přijímání zahraničních pracovníků pomůže obecně zlepšení podmínek a zatraktivnění našeho výzkumného prostoru, ne jejich zvýhodňování, které je nutně diskriminační vůči domácím vědcům. Snad se tyto aspekty neodrazí v chystané Metodice 2017+.

Jsi ostravský patriot – je podle tebe Ostrava pro zahraniční výzkumníky dostatečně atraktivní, má co nabídnout v konkurenci Prahy a Brna?

Teď jsi mne pobavil. Nejsem. Jsem sice v Ostravě nyní více než půlku života, ale jsem někým, koho tu žertem nazývají Čecháček, Švéd nebo Pražák, pocházím totiž z Pardubic. Naopak, kolega – profesor z Pražské ČVUT – žertem prohlásil, že Pardubičákovi v Ostravě se mezi Pražáky říká „ten, co si spletl vlak“. Ale Ostrava má vedle notoricky známých nevýhod i řadu výhod a zajímavostí, pro které si ji lze oblíbit. Ani jedna z univerzit sídlících v Ostravě sice není světovým výzkumným lídrem, obě ale mají své špičkové týmy, které mají mezinárodní reputaci. Ostrava navíc mohla čerpat v předchozím období hromadu dotací z projektů ESF, což Praha nemohla. Mohla tak připravit skutečně výborné podmínky a skvělá pracoviště po stránce technické i personální. Superpočítačové centrum IT4Innovations je samozřejmě nejznámější, ale není zdaleka jediným centrem budovaným z ESF, které dnes nabízí zajímavé příležitosti pro zahraniční výzkumníky. Lidským potenciál je zde nezanedbatelný. Díky němu se podařilo vybudovat schopná pracoviště dokonce i na místech bez masivní podpory VaVpI center. Biologové nebo historici na Ostravské univerzitě reputaci mají, něco umí, mají mezinárodní spolupráci i zahraniční pracovníky, ale samozřejmě na Filosofickou fakultu historikům žádný VaVpI projekt přistát ani nemohl, přesto to jsou tam, kde jsou. Navíc Ostrava je přeci jen „levné“ město, stačí porovnat např. ceny nemovitostí nebo výši nájmů s Prahou nebo i Brnem. A za čtyřicet minut vystupujete z auta na úpatí nejvyšší hory Beskyd. Dá se zde velmi dobře skloubit osobní život s rodinou s tím vědeckým. Ale hovoříme jen o kvalitních pracovištích s mezinárodní reputací, které nemusí nikoho přesvědčovat o výhodách spolupráce.

Q: A jak to vypadá z hlediska lákání českých výzkumníků, řekněme postdoků z Prahy, je IT4Innovations dostatečným magnetem?

A: Nevím jak IT4Innovations jako celek, ale když dovede přilákat kolegy z USA, Španělska, Egypta nebo Austrálie, proč by nemělo centrum přilákat uchazeče z Prahy. V Praze jsou možná stereotypní představy o Ostravě mnohem pevněji ukotveny než u protinožců, navíc v Praze není o práci na rozdíl od Španělska nouze, ale kvalita dokáže přilákat uchazeče i z Prahy. A opět to neplatí jen o IT4Innovations. Co se týče naší zkušenosti, my jsme na naší divizi IT4I „lanařili“ jednoho postdoka z Prahy a podařilo se nám to. Pomohl nám v tom projekt OP na postdoky. Ten byl zaměřen na postdoky pocházející z jiných škol a nebyla tam podmínka na jinou zemi – naštěstí. Projekt k nám přivedl jednoho kolegu z Prahy a jednoho ze Španělska. Tady je vidět, že nás nikdo žádnou podmínkou na cizí zemi původu nemusel nutit, prostě jsme vybrali dva nejvhodnější a jedním z nich byl cizinec. Kolega z Prahy je u nás stále. Později měli zájem o místo i další dva kolegové z Prahy, takže Ostrava asi není takovým strašákem, jak si možná někdy zbytečně sami představujeme.

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

Martin Štěpnička (*1979) – docent aplikované matematiky na Ostravské univerzitě. Více o něm v jeho profilu.