Má cesta doktorandským programem začala trochu s přispěním náhody. Hlásil jsem se zrovna na doktorské studium a každoroční veletrh příležitostí na naší univerzitě jsem jen proběhl. Pan profesor, ke kterému jsem se hlásil byl však všímavější a upozornil mě na zajímavé téma, které ŠA v rámci doktorandského programu nabízela. Pro studenta robotiky je firma, kde pracují stovky robotů, asi ta nejlepší volba. Už samotné výběrové řízení završené assessment centrem je zážitek a dobrá zkušenost, kdy jsem se také poprvé setkal s vysokými manažery firmy.

Zabývám se spoluprací robotu s člověkem, a tak mé zadání znělo jednoduše: vymyslet, jak by se tato technologie dala využít ve svařovně. Několik měsíců jsem tedy poznával provoz a hledal možné skulinky ve vysoce automatizované výrobě. Zároveň jsem musel být v obraze ohledně dostupných technologií, takže jsem měl možnost navštívit veletrhy, ale také firmy samy přicházely do ŠA ukázat novinky nebo zvaly na prezentaci svých výrobků. Nebýt v doktorandském programu, tak bych se k těmto informacím, ale nejen od obchodníků, ale i od vývojářů nejspíš těžko dostával. Jednou měsíčně jsme se také setkávali se zástupci ostatních oblastí firmy, abychom sdíleli zkušenosti a návrhy. Následovaly také schůzky nejen ve firmě, ale v celém koncernu, kdy jsem měl možnost poznat výrobní závody v Německu. Je to také dobrá škola, když vás pošlou jako zástupce ŠA na jednání třeba do Osnabrücku. Za zmínku stojí také týdenní stáž na oddělení zabývající se mým tématem ve Wolfsburgu. Zde mají i testovací laboratoř, kde jsem potkal doktorandy z VW.

Náplní mé práce bylo navržení pracoviště se spolupracujícím robotem, což je aktuálně moderní trend v robotizaci. Na oddělení plánování svařoven jsem měl velkou podporu i když jsem několikrát odmítl nabídku nástupu na full-time, protože jsem vždy chtěl dokončit studium. Plánování svařovny je stále v pohybu, a tak jsem rád že jsem mohl pracovat na projektu, který nebyl nějak pro výrobu zásadní. Prošel jsem si celým procesem vzniku nového pracoviště. Od návrhu a konzultací se všemi možnými zainteresovanými odděleními jako je bezpečnost, výroba, plánování, přes vytvoření technického zadání, až po samotný dohled nad realizací externí firmou a pravidelná kontrolní technická jednání. Měl jsem štěstí, že vedení sdílelo mé nadšení a souhlasilo s financováním tohohle „pokusu“ navrženého studentem. Protože to není standardní pracoviště, musely být řešeny vzniklé problémy, prováděny různé testy a mnohdy i změny, a tak projekt nakonec trval celé 3 roky. Nakonec ten pocit, kdy jsem chodil sledovat, jak robot funguje a snad i pomáhá, je skvělý. Hned ale člověk objeví, co by se dalo dále vylepšit 😊.

Doktorandský program je také o setkání se zajímavými lidmi, ať už odborníky ve firmě, tak samotnými doktorandy z různých univerzit, od kterých se můžete přiučit zase něco nového z jiného oboru. Je to také super parta se kterou si užijete spoustu zábavy na společných akcích. Pro doktoranda je přímý kontakt s praxí obrovskou výhodou, i když třeba pro mě jako Ostraváka týdenní režim ve stylu: v pondělí odpoledne po výuce 5 h do Boleslavi a ve středu odpoledne zase zpět, abych ve čtvrtek ráno mohl zase vést cvičení, je trochu extrémní. Firma však poskytnutím pokoje na ubytovně velmi vychází vstříc.

Podívejte se na aktuální témata dizertací ve ŠKODA AUTO…

Během studia jsem si dal za cíl v každém stupni absolvovat zahraniční stáž, a tak s mým třetím výjezdem, tentokrát na půl roku do Japonska, jsem musel přerušit i své působení v doktorandském programu. Došlo k perfektnímu načasování, kdy přesně po třech letech v programu byl úspěšně ukončen projekt, na kterém jsem pracoval a také jsem dostal možnost působit na prestižní Tohoku University v Sendai. Takže jsem se posunul zase dále, ale kontakt vybudovaný doktorandským programem doufám bude fungovat i do budoucna.

Aleš Vysocký