V našem druhém rozhovoru jsme oslovili pana RNDr. Martina Vlacha, Ph.D., proděkana pro PRopagaci Matematicko-fyzikální fakulty UK.

 

Q: Pane proděkane, jaké jsou podle Vás charakteristiky trhu práce ve výzkumu, vývoji a inovacích – existuje reálně vůbec v ČR takovýto segment?

Z mého hlediska, a teď je to možná pohled zatížený osobní zkušeností, nemůžeme v oblasti výzkumu, vývoje a inovací mluvit o jednom typu trhu práce. V oblasti špičkových inovací, kam patří třeba průmyslový design, určitě vládnou jiné podmínky než třeba v oblasti špičkového základního výzkumu, který je devízou právě na Matfyzu. V mnoha oblastech se řeší specifické problémy a v národním měřítku mnohdy neexistují více než jednotky či desítky odborníků, kteří jsou schopní například vést určitý tým a vychovávat si několik málo svých následovníků. V tomto ohledu je základní výzkum i tak trochu „uměním“, ačkoli vyžaduje zároveň mimořádné znalosti a mnohdy nákladné laboratorní vybavení. Ale abych pokračoval v této paralele, mezi akademickými malíři se o trhu práce také dost dobře jednoduše mluvit nedá.

Q: Jaké jsou tedy podle Vás největší problémy při zaměstnávání v oblasti výzkumu, vývoji a inovacích z hlediska zaměstnavatelů?

Opět to bude podmíněné konkrétní situací. V měřítku mezinárodního výzkumu může být problémem tohoto „trhu“ různá vzdělanostní úroveň uchazečů, rozdílné kulturní zázemí a někdy také jazyková bariéra. Obvykle to však nebývají kritické parametry. Teď mě doufám nikdo nevezme za slovo, ale dá se nadneseně říci, že v tomto ohledu globalizace funguje výborně. Nejen na akademické půdě, ale i v aplikační a průmyslové sféře se obvykle naráží na určitou konzervativnost. Není zase tolik podniků, které jsou ochotné riskovat investice do revolučních nápadů. Většina si uvědomuje spíše sílu postupných inovací a těm věnuje pozornost. To je naprosto logické. Pak ovšem úplně nové nápady, a to může být v oblasti softwarových řešení, materiálů, logistiky nebo i finančnictví, někdy mohou zcela zapadnout. Z tohoto důvodu považuji za velmi důležité jednak start-upy, které bývají odvážnější a jsou založené na nových myšlenkách, za přínosné považuji však úzkou spolupráci velkých podniků či i malých firem s akademickou sférou. Samozřejmě jsou často potřeby obou stran jiné, ale i o tom je spolupráce se soukromou sférou. Ostatně najít jakousi rovnováhu mezi akademickým prostředím a firmami se snažíme v partnerském firemním programu Matfyzu. Myslím, že přenos znalostí, poznatků a i financí mezi těmito entitami může být plynulejší a samozřejmější. V celosvětové konkurenci si nemůžeme dovolit prostě plýtvat dobrými nápady.

Q: A z hlediska kandidátů?

Na vysoké škole, která se kromě výuky zabývá i výzkumem, má pracovník tu výhodu, že jak stárne, setkává se se stále mladšími studenty a kolegy. A jejich priority se v průběhu let mění. Generace, která vyrůstá ve světě nasyceném IT, je naprosto jiná než lidé jen o několik málo let starší. Z toho vznikají často různá zbytečná nedorozumění. Zároveň je však faktem, že společnost nemůžeme redukovat na mladší generaci. Sebelepší technologie nedokáže nahradit dobré vzdělání nebo letitá praxe v oboru. Hlavním problémem mladších kandidátů je podle mě neschopnost vést mezigenerační dialog a hledat kompromisy. Osobně se domnívám, že nejlepší je mít tým, kde je širší generační spektrum. Podmínkou ale je, že se musí všichni navzájem uznávat a respektovat. Dalším problémem mladších kandidátů je uvádění faktů, které s praxí mnohdy nesouvisí. Zrovna nedávno jsem vedl konkurz na pozici, na níž se přihlásilo 40 lidí. A většina z nich uváděla v životopise velkou řadu pozic, které často zaměstnavatelé nepovažují za skutečnou praxi. Často kandidáti tvrdí, jak jsou zkušení „harcovníci“, že prošli desítkami „prací“ a nadhodnocují tak až kontraproduktivně své zkušenosti.

Q: V poslední době často slýcháme nářky představitelů průmyslu o nedostatku kvalifikovaných uchazečů. Školy prý “nedodávají” dostatečné počty absolventů v příslušných oborech. Lze podle Vás něco obdobného tvrdit i v případě výzkumu, vývoje a inovací obecně?

Zatím se daří na Matfyzu v průběhu prvních ročníků vyrovnávat propast mezi úrovní absolventů středních škol a požadavky, které na ně klademe ve vysokoškolském studiu. Problém se tedy rýsuje spíše do budoucna, pokud bude trend poklesu odborné úrovně středoškolského vzdělání pokračovat. Za největší „průšvih“ považuji spíše nedostatek opravdu kvalitních učitelů fyziky či technických předmětů. Po deseti letech zkušeností se středoškolskou praxí si dokonce myslím, že je to částečně způsobeno přerozdělováním peněz do a ve středním školství, také je samozřejmě problém plat vyučujících. Možná mám zkreslený a kontroverzní názor, ale ač se můžeme tvářit, že platy učitelů na středních školách by měly být vzájemně podobné bez ohledu na aprobaci, učitelé matematiky, fyziky či technických předmětů by měli mít podle mého názoru plat vyšší nebo mít nějakou vhodnou možnost kariérně růst. Jinak na středních školách těžko dlouhodobě udržíme ty nejlepší pedagogy – půjdou do soukromé sféry nebo do vysokoškolského vzdělávání. To je ostatně už několik let vidět. Ale zpět k otázce – nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro vědu, výzkum a inovace je problém, ale není v tomto případě úplně vhodnou paralelou, protože má jiné příčiny. Jak už jsem zmínil výše, věda vyžaduje také i určitý talent a nelze na ni hledět optikou plánovačů či momentální tržní potřeby.

Q: Co mohou podle Vás české instituce nabídnout zahraničním kandidátům a kde vidíte největší rezervy (odhlédněme nyní od populárního finančního aspektu)?

Tato otázka podle mě podsouvá už trochu přežité rozdělování vědeckých institucí na „národní“ a „světové“, a zároveň pořád implicitně předpokládá určitou nedostatečnou úroveň těch národních. Podle mne se věda už minimálně posledních 20 letech nedělí na „my“ a „oni“. Reálně dochází k mezinárodní výměně vědců zcela běžně. „Dobré“ fakulty, vysoké školy i ústavy akademie věd jsou zapojeny do mezinárodních projektů, a jsou tedy součástí globálního celku. Jiná možnost v současnosti ani neexistuje, protože lokální podpora vědy a výzkumu je de facto relativně malá. Už proto, že naše pracoviště působí ve světovém kontextu, musíme nabízet alespoň trošku srovnatelné podmínky. Samozřejmě, pokud člověk chce přitáhnout výraznou osobnost ze zahraničí, je třeba vždy nabídnout důstojné finanční podmínky, ale rozhodující jsou originální nápady a vědecké výsledky, které obstojí v globálním měřítku. Jinak se snad ani kvalita vědy obecně hodnotit nedá. Část mé rodiny působí dlouhodobě na zahraničních univerzitách a občas diskutujeme o jejich návratu do České republiky. A ukazuje se, že naše české prostředí není úplně připraveno (například na jejich návrat). Ale situace se snad zlepšuje. I třeba díky tomuto portálu :-).

Q: Jak jsou na tom z hlediska uplatnění např. čeští doktorandi/české doktorandky?

Odpověď bude opět silně podmíněná osobní zkušeností, ale myslím, že v exaktních oborech je jejich situace „mírně se zlepšující“. Stále lepší je pak perspektiva uplatnění v těchto oborech například v mezinárodních projektech či nadnárodních firmách. Poněkud jiná situace je zřejmě v humanitních oborech, ale ty nemohu zodpovědně hodnotit.

Q: V poslední otázce jsme lehce zmínili genderový aspekt. Jak jsou na tom podle Vás české doktorandky a české výzkumnice – liší se postavení žen a mužů z pohledu trhu práce, třeba právě ve fyzice a příbuzných disciplínách?

V našich oborech je relativně snadné dokázat a ověřit kvalitu prováděného výzkumu. To je asi momentálně jediné rozhodující kritérium. Ale pokud už přistoupíme na rozlišování kvality vědy podle pohlaví (což je samo o sobě dokonale absurdní a bez vnitřní souvislosti), musím konstatovat, že zejména v poslední době uspěla řada mladých doktorandek a vědkyň naší fakulty ve velké mezinárodní konkurenci. Samozřejmě, počet žen není třeba ve fyzikálních či informatických oborech nijak vysoký, ale rozhodně je prostředí nediskriminuje. Naopak, v posledních letech navíc vidíme trend stále většího zájmu žen o vědeckou kariéru. Na naší fakultě je to nejpatrnější v matematických a fyzikálních oborech. A tomu jsme rozhodně rádi.

 

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

 

RNDr. MARTIN VLACH, Ph.D.
*1980 v Jablonci nad Nisou

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí na Matfyzu jako odborný asistent Kabinetu výuky obecné fyziky a je členem vedení fakulty (proděkan pro PRopagaci). Martin Vlach je spoluautorem více než 60 odborných publikací v zahraničních recenzovaných časopisech a knihy o programovacím jazyce LabVIEW. Stál také u zrodu úspěšného popularizačního televizního seriálu a knihy Rande s Fyzikou vydané v Edici České televize. Jeho hlavní vědecký směr je zaměřen na oblast fázových transformací lehkých konstrukčních slitin a na vliv vodíku na mřížové defekty v kovech, podílí se na experimentální složce výuky základního bakalářského kurzu fyziky. Ve volném čase (který skoro ale dle svých slov nemá) rád hraje squash, sbírá obaly od hořčic a hraje na saxofon.