Před časem hledala společnost BioXcel přes náš portál kandidáty na několik výzkumných pozic. Nedalo nám to, a tak jsme se Martina Podařila, který inzeráty zadával, zeptali na pár otázek a rozhovor byl na světě.

Q1: Jméno BioXcel je pro řadu uživatelů – byť se pohybují v oblasti biomedicínských věd – asi neznámé. Představil bys nám v krátkosti Vaši společnost?

Rád. BioXcel vlastní unikátní AI platformu. S její pomocí dovede významně snižovat náklady na výzkum léků a také ho velmi urychit.

Soustředí se na existující a schválené léky a ty, které již prošly fází klinických testů. Snaží se pro ně identifikovat nové terapeutické využití.

Specializuje se především na dva medicínské obory – Neurologii a Imuno-onkologii. BioXcel sídlí v New Havenu, v těsné blizkosti univerzity Yale. Asijskou pobočku má v Dillí a evropské výzkumné centrum právě budujeme v Praze.

Q2: Takže Spojené státy, Indie a Česká republika? To zní skvěle. Proč právě Praha?

Jsme moc rádi, že si vybrali Prahu. Žádná montovna, ale výzkum a vývoj. Těch důvodů proč Praha je více. Jsou zde kvalitní výzkumníci jak v oblasti matematiky, tak přírodních věd. Velkou roli hrál i záměr Prahy stát se evropským AI centrem. V neposlední řadě k tomuto kroku přispěl osobní vztah jednoho ze členů boardu k Praze a České republice.

Q3: V poslední době jste hledali kandidáty na několik výzkumných pozic. Jsou z Tvého pohledu lidé přicházející z akademického prostředí dobře vybaveni pro fungování v komerční sféře, hlavně tedy z pohledu Vaší společnosti?

Toho, kdo nemá alespoň nějakou zkušenost z komerční sféry, přijmout nemůžeme. Máme při hledání kandidátů tři hlavní parametry. Znalost v oboru Neuro nebo Imuno-onko, znalost AI nebo zpracování dat a již zmíněná zkušenost v komerční sféře.

Právě teď hodnotícím procesem na jednu z inzerovaných pozic na ResearchJobs.cz prochází kandidátka čistě z akademického prostředí a v pohovorech je vidět velký hendikep. Uvidíme jak moc dovede prodat svoji zkušenost, kdy se na jednom výzkumném projektu podílela i firma.

Q4: Ty osobně jsi působil v AVO, působil jsi dlouhodobě v Technologické agentuře. Co pro Tebe byla hlavní motivace pro přesun do komerční sféry?

Cítil jsem, že potřebuju změnu a měl otevřené oči i náruč. V tom přišla nabídka. Rozhodnout se, mi trvalo jednu jízdu na paddleboardu z Nižboru do Žloukovic.

Jsem za ta léta „na druhé straně“ moc rád a cítím velkou vděčnost. Hodně jsem se naučil. Poznal procesy týkající se komercializace výzkumu. Navštívil top instituce jako Harvard, MIT, nebo Cambridge. Měl jsem možnost pracovat v Shanghai, Oslu nebo Reykjaviku. Seznámil se s mnoha lidmi. Teď na tom všem můžu stavět.

Navíc mám možnost učit se nové věci ve vysoce perspektivním oboru pod vedením skvělých leaderů. Pracuju kompletně v angličtině. Za nesrovnatelné peníze, ale také tlakem na výkon.

Q5: Jaký je vztah Vaší společnosti k českým VŠ? Uvažujete o nějakých formách partnerství (nebo nějaká už rozvíjíte)? Anebo je tato oblast záměrně nepokrytá?

Jedna z věcí, na které chceme stavět, je hledat v českém výzkumném prostředí zajímavé výstupy, které by vhodně doplňovaly naše aktivity. Už nyní jsme v pokročilé fázi jednání s dvěma akademickými institucemi.

Musím tady zmínit, že stále platí velmi slabá prezentace výsledků výzkumu. Chceš přesvědčit vedení firmy o důležitosti spolupráce a dostaneš 20 stránkový elaborát plný cizích slov.

Vybrat z toho jeden slajd se třemi odrážkami, abys vedení přesvědčil, pak trvá hodiny práce. A ne každý si tu práci dá. Zajímavé výsledky výzkumu pak díky tomu zůstávají často v šuplíku. Situace se zlepšuje, ale drhne to.

Q6: Je z pohledu Vaší firmy zajímavá spolupráce s veřejnými VŠ nebo s ústavy AV ČR anebo jinými v. v. i. na společných grantových projektech zaměřených na aplikovaný výzkum?

Určitě. Chceme spolupracovat. Ať už čistě na komerční bázi formou kolaborativního výzkumu nebo nákupem licencí, tak i formou společných grantových projektů. Myslím, že je to win-win situace.

Q7: Konec roku je ještě daleko, ale co bys Vaší firmě popřál do nového roku?

Letos v létě nám dopadly výborně výsledky třetí fáze schvalovacího procesu FDA a tak by v příštím roce měl jít do prodeje náš první lék. Přál bych si, abychom mu brzy našli bratříčka a kdyby k tomu přispěl i náš český tým, to by byla sladká třešnička na dortu.

Děkujeme za rozhovor.
Moc děkuji a přeji ať se daří!

Za ResearchJobs.cz se ptal
Martin Víta