Na čtveřici našich otázek si tentokráte udělal čas pan prof. Libor Grubhoffer – bývalý rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, současný člen Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství, člen vědecké rady NF Neuron a především vynikající badatel v oblasti parazitologie, molekulární a buněčné biologie a genetiky.

Q: V koaliční smlouvě z roku 2014 se v bodě 7.5. píše: « Podpoříme mobilitu výzkumných pracovníků i doktorských studentů mezi našimi a zahraničními výzkumně zaměřenými univerzitami a ústavy, a to zejména zpřístupněním výběrových řízení i pro zahraniční vědecké pracovníky. » Dochází podle Vás v této věci v posledních letech k nějakému posunu?

A: Domnívám se, že došlo k docela výraznému vylepšení situace v pohybu studentů všech stupňů studia včetně doktorandů a postdoktorských výzkumných pracovníků (=postdoků). Pevně doufám, že k tomu přispěla i koaliční smlouva naší současné vlády.  Jejímu naplnění nepochybně zásadním způsobem pomohly závazky naší země plynoucí mimo jiné z naplnení podmínek operačních programů EU Výzkum, vývoj pro innovace a Vzdělávání pro konkurenceschopnost zejména v personálním zabezpečení velkých infrastrukturních projektů jakými jsou CEITEC, BIOCEV, ELI, ale též těch, jež uspěly v soutěži projektů v programu ESFRI (« Roadmap » velkých infrastruktur financovaných ze státního rozpočtu). Těmto schváleným požadavkům nešlo dosti dobře nedostát, aniž by naše země nezpůsobila skandál. Situace v zastoupení kolegyň a kolegů ze zahraničí v našich výzkumným týmech se výrazně zlepšilo nejenom v tradičních centrech, v Praze či přesněji řečeno hned za hranicemi hlavního města  Prahy, v Brně, ale též v regionech. Přejme si jenom, abychom byli schopni udržet nastoupený trend, jistě to nebude záležet jenom od nás, ale též od směru, kterým se bude ubírat další vývoj EU, ale též situace ve světové politice.

Q: Působíte v nově zřizovaném Národním akreditačním úřadu, působil jste jako rektor JČU. Bude podle Vás téma « lákání » zahraničních vědeckých či akademických pracovníků v agendě NAÚ dostatečně akcentované? A též téma spolupráce se zahraničními univerzitami (joint degrees, double degrees)? Jak je tomu třeba na Vaší alma mater, na JČU?

A: Chci věřit, že ano, internacionalizaci našeho vzělávacího i výzkumného prostoru považuji za kategorický imperativ, jakkoliv v případě NAÚ to bude znamenat, ze samy vysoké školy budou v tomto směru dostatečně uvědomělé a aktivní, a budou do svých žádostí o programové či institucionální akreditace patřičným způsobem začleňovat zahraniční odborníky – pedagogy a vědecké pracovníky, budou vytvářet podmínky pro získávání zahraničních studentů do otevřených cizojazyčně vedených studijních programů. Společné studijní programy typu « joint degree » nebo « double degree » jsou nepochybně velkou výzvou pro naše univerzity, dosud ne zcela patřičných způsobem rozšířené a využívané. U nás na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích máme báječnou zkušenost s přeshraničními studijními obory/programy Biological Chemistry a Bioinformatics, jež provozujeme společně s Univerzitou Johannese Keplera v hornorakouském Linci. První z obou, Biological Chemistry a jeho bakalářské « double degree » studium, oslaví v říjnu 2017 již desaté výročí. Navazující magisterské studium Biological Chemistry v režimu « joint degree » jsme spustili o čtyři roky později v roce 2011. Přeshranični bakalařský program Bioinformatics jsme otevřeli pro domácí a zahraniční zájemce před čtyřmi lety v roce 2012. Radost nám dělá velký zájem zejména zahrničních studentů, kteří se do programu hlásí přes Keplerovu univerzitu v Linci, převažují rakouští studenti, ale ani jednotlivci z další zemí světa nejsou výjimkou, studentky a studenti z Německa, Srbska, Makedonie a Chorvatska, z Ukrajiny, Řecka, z afrických zemí Nigerie, Keni, Zanzánie, ale také z USA. Bohužel zájem našich studentů o tyto náročné a nesmírně perspekticní studijní programy je menší než bychom si přáli. Skutečnost, že výuka probíhá v angličtině a studenti stráví polovinu času v Linci (zcela přirozeně se naučí i německy) a polovinu v Českých Budějovicích, selektuje pro studium motivované studentky a studenty. Část z nich po úspěšném absolvovaní bakalářského studia odchází do magisterských programů na jiných evropských univeritách, např. do Vídně, Štýrského Hradce, Mnichova, Stockolmu, nebo pokračují v našem navazujícím magisterském studiu, aby poté pokračovali na doktorátu v Českých Budějovicích, Linci,  Vídni,  Mnichově, Bernu, Berlině, Amsterdamu, Heidelbergu, Londýně, …

Q: Je podle Vás Česká republika pro zahraniční výzkumníky dostatečně atraktivní? Má co nabídnout? A nabízí to dostatečně? Jak je tomu na úrovni (JČ) kraje?

A: Naše země má předpoklady k tomu, aby byla dostatečně vyhledávaným trvalým či alespoň přechodným domovem pro zahraniční kolegyně a kolegy z vybraných oblastí výzkumu a vývoje. Takovým předpokladem je zcela jistě umístění naší země v srdci Evropy, blízkost do dalších evropských center vědy. Nepochybně jsou to též půvaby naší země, její přírodní krásy a historické památky. To co situaci komplikuje jsou dle mého názoru dva momenty. Tím prvním je ekonomická situace (stručně řečeno za 27 let odListopadu 89 jsme se nedokázali znatelně přiblížit ekonomikám vyspělých západních zemí, velmi zhruba řečeno; ceny u nás vzrostly přibližně 10x stejně jako průměrné platy).  Ačkoliv zahraniční kolegové u nás nestrádají ani pracovně ani kvalitou svého života, pracovně mají k dispozici všechny technologické vymoženosti, které k naplňování moderní/současné vědy potřebují, ačkoliv jejich platové možnosti jim umožňují, aby zde žili i se svými rodinami na úrovni obvyklých civizačních standardů, problém je v tom, že se standardním příjmem ve vědě v České republice si budou kolegové z vyspělých západních zemí jen těžko udržovat majetkové reality, důhodové, sociální a zdravotní pojištění ve své rodné zemi. Druhým momentem pro obavy z dlouhodobého působení v naší zemi jsou i nepřijatelnosti v chování některých čelních představitelů naší země, které zpochybňují pozice naši země mezi vyspělými zeměmi, naší pozici v Evropě, naší příslušnost k západní civilizaci.

Q: Poslední otázka je poněkud fantazijní: představte si, že byste se stal ministrem plánovaného « ministerstva pro vědu ». Jaké priority byste tomuto úřadu vytyčil?

A: Neměl byste nějakou lehči otázku:-)? Z pohledu dnešních dnů se mně jeví zásadní prioritou pro takové ministerstvo udržitelnost (?) všech velkých infrastruktur, které byly u nás vybudovány v minulém programovacím období Evropských strukturálních fondů. Stále nemohu pohopit, jak mohlo dojít k tak obrovské hypertrofii v poctu techto na zelené louce vzniklých institucí. Původně mělo být několik málo těch vskutku velkých mezinárodních center excelence a snad do desitky těch menších v kategorii regionálních center excelence. Kdo může za to, že jich je dnes summa summarum 48? Pokud se nemýlím.  K tomu si připočteme 52 vědeckých ústavů AV ČR a další řádka výzkumných pracovišť neuniverzitního výzku v režimu v.v.i. Ministr/ministryně pro vědu či výzkum, vývoj a inovace se bude muset domluvit nejenom s ministrem financí, ale též s ministrem školství (případně s ministryněmi), neboť 26 veřejných a 2 státní vysoké školy budou mít oprávněně rostoucí nároky na konkurenceschopný výzkum a vývoj univerzitního typu. Bude to patrně hlavní příčina bolesti hlavy a špatného spánku ministra/ministryně pro vědu. Za další prioritu  bych považoval vyjednání a nastavení vztahů a kompetencí mezi univerzitami (univerzitním typem výzkumu) a Akademii věd ČR se soustavou výzkumných pracovišť a dalších v.v.i. mimo AV (neuniverzityní typ výzkumu). A konečně, to co chybí našemu prostoru výzkumu, vývoje a inovací je něco, co bych nazval procesním (ale i institucionálním) gradientem propojující základní vědecký výzkumu s aplikovaným výzkumem. V řetězci těchto procesů v naší zemi chybí stupně orientovaného a translačního výzkumu, a proto si horký brambor nedobře fungujícího aplikovaného výzkumu přehazují mezi sebou vysoké školy, vědecké ústavy a průmyslové instituce. Pokud zvažované ministerstvo skutečně vznikne budou ho čekat náročně úkoly, nebude jenom nový penězovodem, ale zejména koordinačním centrem pro řízení výzkumu, vývoje a inovací. Nesmíme přitom zapomínat, že věda ve smyslu vědeckého/badatelského výzkumu bude podstanou či základní složkou, a věda, jak známo, si musí zachovat svobodu, nesmí se poddat či podrobit vůli byrokratů. O tom není pochyb!

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta