Koná-li se v České republice akce zaměřená na transfer technologií, můžeme si být skoro jisti, že se ní narazíme – nejspíše mezi řečníky – na RNDr. Ivana Dvořáka, CSc. Jelikož uživatelé našeho webu a ti, kteří se zajímají o transfer technologií k sobě nemají vůbec daleko, zeptali jsme se samozřejmě i jeho na několik otázek.

Q: Existuje u nás podle vás vůbec « trh práce ve VaVaI »?

Pokud pod trhem rozumíme prostor, kde dochází k propojování většího počtu nabídek s větším počtem poptávek, pak se domnívám, že v zemi velikosti ČR takový trh asi ani existovat nemůže, nebo pouze ve velmi omezené míře. Vědečtí pracovníci jsou dnes velmi specializovaní, každý je svým způsobem individualita. Rovněž vědecká pracoviště jsou velmi specializovaná a proto existuje pouze velmi málo míst, kde se expertiza daného vědeckého pracovníka může využít v plné míře. O „trhu práce ve VaVaI“ můžeme hovořit u země velikosti USA, kde je jak pracovníků s podobnou specializací, tak i možností jejich  uplatnění mnohem více. Pro ČR proto má proto smysl hovořit spíše o zapojení do trhu práce ve VaVaI v EU.

Q: Liší se situace v těchto ohledech od sousedních zemí?

Podle mého názoru mají všechny země velikosti srovnatelné s ČR, tj. všechny země střední Evropy kromě Rakouska a Švýcarska, podobné problémy. Německo je již dosti velké na smysluplný trh práce ve VaVaI, a Rakousko a Švýcarsko profitují (stejně jako např. Belgie) z používání jazyka stejného jako jeden velký stát. Zcela jiná je situace u Velké Británie a Irska, které profitují z angličtiny jako rodného jazyka. Tento problém řeší např. Holandsko nebo Švédsko velkým úsilím o masové osvojení angličtiny, což bohužel v ČR ještě není na dostatečné úrovni (byť se situace výrazně lepší).

Q: V korporátní sféře není HR marketing nic nového. Jaký je podle Vašeho názoru HR marketing institucí působících ve výzkumu, vývoji a inovacích? Liší se výrazně komerční sféra a univerzity či AV?

Zatímco HR je u komerčních subjektů skutečně rozvinutá disciplina, která zaznamenala za posledních 20 let dramatický vývoj, u institucí ve výzkumu a vývoji se situace za tuto dobu příliš nezměnila (hovořím o průměru, existují i pozitivní výjimky). Z pochopitelných důvodů dávají vědecké instituce přednost vlastní výchově nových vědeckých pracovníků, na což mají vybudovaný systém doktorandů a postdoků. I přes jeho nepopiratelné výhody (výchova nového vědeckého pracovníka přesně podle potřeb instituce), jeho důsledkem je snížená mobilita zejména mladých vědeckých pracovníků, kterou je pak nutno uměle dohánět různými podpůrnými programy.

Q: V akademických kruzích, zejména v kontextu velkých infrastruktur se hodně mluví získávání kvalitních výzkumníků ze zahraničí. Myslíte, že české firmy, které působí ve VaVaI, uvažují stejným způsobem?

Pro firmy se zahraničním kapitálem je získávání špičkových pracovníků na mezinárodním trhu samozřejmostí, do značné míry je napodobuje již i řada firem ovládaných českým kapitálem. Jedná se však pouze o firmy relativně velké, které mohou nabídnout konkurenceschopné pracovní ohodnocení. Většina českých MSP zůstává z finančních důvodů z této soutěže vyloučena. Avšak zpět k získávání zahraničních talentů pro velké VaVI infrastruktury: zde se slova odpovědných orgánů přímo rozcházejí z činy! Jeden z programů OP VaVpI v minulém programovém období byl přímo zaměřen na získávání manažerů s mezinárodními zkušenostmi pro velké inovační infrastuktury. Když se podařilo pomocí tohoto programu získat řadu velmi perspektivních pracovníků, kteří si opatřili v ČR byty, zrušili své existující úvazky a připravili přesun svých rodin do ČR, byl tento program bez vysvětlení zrušen. Mezinárodní prestiži ČR to v oblasti získávání lidských zdrojů v oblasti vědy a výzkumu způsobilo PR škodu, s jejímiž důsledky se budeme vyrovnávat ještě dlouho. Logicky by se přepokládalo, že někdo bude za tento zjevný lapsus volán k odpovědnosti, leč – nepřekvapivě – nestalo se tak.

Q: Výzkum, to nejsou jen ústavy AV a VŠ, to jsou též v.v.i. jiných zřizovatelů např. ministerstev. Jaká je, myslíte, jejich pozice v boji o talenty?

Mnoho slov, žádné smysluplné činy…..

Q: Vašim hlavním tématem je transfer technologií. Má TT v ČR bariéry, které by se týkaly « personalistických aspektů »?

Má a veliké. Úspěšný profesionál v oblasti transferu znalostí a technologií musí jak teoreticky, tak i prakticky ovládat řadu profesí, od praktické psychologie, přes management a finance až po orientaci v odborných oblastech. Takových pracovníků se v ČR zoufale nedostává. I když řada „rádobyexpertů“ má na vizitce „expert v oblasti transferu znalostí a technologií“ postrádají (většinou) jak teoretické vzdělání (v ČR je nabídka kvalitního vzdělání v této oblasti velmi skrovná), tak i potřebné praktické zkušenosti z obou břehů (akademického a podnikatelského) mezi kterými se transferuje. Je to samozřejmě dáno do značné míry časovým faktorem (ve srovnání s vyspělými západními ekonomikami jsme ztratili 20 let), ale i slabou a nesystematickou podporou vzdělávání v oblasti KTT ze strany univerzit a zodpovědných státních orgánů.

Q: Pomůže v tom portál ResearchJobs.cz?

Pokud se portál ResearchJobs.cz neomezí pouze na teritorium ČR, nýbrž bude programově usilovat o propojení našeho pracovního trhu VavaI s trhem EU a světovým, bude mít potenciál významného přínosu pro zvýšení mezinárodní mobility VaVaI pracovníků z a do ČR a tím intenzívnějšího zapojení naší VaVaI komunity do komunity mezinárodní, čehož je zoufale zapotřebí!

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

RNDr. Ivan Dvořák, CSc.

Vystudoval biofyziku na MFF UK (1973) a teorii informace na FEL ČVUT, titul RNDr. získal v roce 1976 a hodnost CSc v roce 1981. V roce 2006 absolvoval postgraduální studium znalostního managementu na Open University / AURIL a získal titul PGCertKT(Open).

Od roku 1994 je spolumajitelem a inovační agentury ILA, s.r.o., kde se zabývá zejména projekty souvisejícími se znalostním managementem, transferem znalostí a technologií a vzděláváním v inovačním managementu. Dlouhou dobu působil jako poradce Centra pro přenos poznatků a technologií University Karlovy v Praze.

Byl a je členem řady poradních komisí a výborů: V letech 2012–2013 působil jako člen poradní komise „Expert Group on Open Innovation and Knowledge Transfer“ zřízené Evropskou komisí (DG Research and Innovations). Od roku 2014 je členem Rady pro komercializaci Univerzity Karlovy v Praze a Pražské inovační rady (PIR) zřízené primátorkou HMP.

Je autorem více než 120 vědeckých publikací, spoluautor čtyř odborných knih a tří sborníků a množství přednášek a textů z oblasti biomatematiky, biotermodynamiky, matematického modelování komplexních systémů, transferu znalostí a technologií a inovačního managementu. V současné době přednáší příležitostně transfer znalostí a technologií na několika českých vysokých školách a pravidelně na Universitě Karlově a MCI University v Innsbrucku. Založil též několik start-up společností, např. Central European Data Agency a.s.