Ještě před několika lety doktorand, nyní šéf firmy RaRe Technologies zaměstnávající experty na strojové učení z celého světa. V jejích referencích se objevují i takoví velikáni jako Amazon, Autodesk či Hearst. Před nedávnem založila firma studentský inkubátor, pořádá soutěže pro nadané studenty. Přečtěte si rozhovor naprosto bez obalu…

Q: Není to tak dávno, co jsi byl doktorandem, nyní vedeš malou a úspěšnou firmu, která dělá výzkum a pracuje na projektech pro klienty na několika kontinentech – pro ilustraci jen doplním, že tento rozhovor vzniká na ose střední Evropa–Jižní Korea. Všude slýcháme, že výzkum a inovace jsou věci globální. Jsou, myslíš, doktorandi v ČR připraveni na ten skutečně globální charakter práce? (A tím nemyslím, že začnou pracovat třeba v Brně ve výzkumu v pobočce nadnárodní korporace.)

A: Záleží kus od kusu. Pokud se doktorand během studia snaží, hledá praktické projekty, podílí se na vývoji open source nástrojů (mluvím teď o IT, nevím, jak jinde), má dobrý základ pozdějí tvořit inovativní řešení. Pokud někdo myslí, že práce končí publikací a zbytek jsou « implementační detaily », nepodstatná omáčka okolo, bývá v praxi šeredně překvapen. Topí se, když jsou požadovány konkrétní výsledky, utíká zpět do státní správy. Jak řekl Yogi Berra, « In theory there is no  difference between theory and practice. In practice there is. »

Q: V souvislosti s nejrůznějšími velkými vědeckými infrastrukturami se hovoří o tom, že by se zainteresované instituce v ČR měly snažit přitáhnout špičkové výzkumníky ze zahraničí. Jak je tomu u firem – zejména u těch malých? Mají podle Tebe malé, na výzkum orientované české firmy/startupy šanci přitáhnout do ČR zajímavé lidi ze zahraničí? Mají o tom vůbec přemýšlet, případně podnikat nějaké kroky?

To nevím. My nikoho nikam netaháme, máme lidi po celém světě. Američani dělají pro RaRe z Ameriky, Češi z Čech, Brazilec z Londýna, Rus z Berlína. Anebo třeba z Thajska, když se jim chce cestovat. Já jsem svůj doktorát dodělával zrovna tam. Představa, že si kolem stolu posedá dvaadvacet slovutých doktorů v bílých pláštích a budou společně bádat, není v IT podmínkou 🙂 Za nás můžu říct, že špičkové « data science » výzkumníky táhnou špičkové projekty, zajímavá data, touha něco nového vytvořit. A taky sleduju, že skutečně schopné lidi motivuje možnost odlepit se od dnešního, trochu deprimujícího veletoku « publish or perish » výstupů, přispět něčím hmatatelným, na co můžou být pyšní.

Jak přitáhnout schopné lidí? Dělat zajímavé věci a nebát se o nich mluvit. Výsledky našeho R&D v oblasti dolování z dat a machine learning pohání takové firmy jako Amazon, Hearst nebo Autodesk. To, že má nějaká velká firma gigantický tým interních výzkumníků a  bombastické PR, neznamená nic. Čerství absolventi mívají vítr ze jmen jako Google nebo Facebook Research, ale všude je chleba o dvou kůrkách. Velké firmy mají naopak velkou byrokracii, a nutné politikaření špičkové zkušené lidi spíš odrazuje.

Q: Jak to osobně vidíš s připraveností doktorandů na « komerční dráhu », do výzkumu ve firmách? Jsou na to tak dobře připraveni jako na akademickou kariéru?

Samozřejmě teoretických základů si vážím, bez nich to nejde. Čert bývá ale ukrytý v detailech. Zrovna v ČR (a obecně ve východní Evropě) jsou myslím doktorandi technicky vybavení dost dobře. Na západě dostávají při studiu jiné peníze, a v důsledku toho jsou možná  rozmazlenější a míň houževnatí. Ale taky, kus od kusu. Dneska chce mít každý « start-up » a být přes noc miliardář… Pokud výzkumník netuší, jak se přihlásit na vzdálený stroj s daty, jak srozumitelně implementovat své nápady, jak verzovat a sdílet svůj kód nebo experimenty, bude v týmu akorát brzda. Ta smyčka mezi « mám nápad » a « mám výsledky experimentu » musí být co nejkratší. A na to prostě musí výzkumník znát své nástroje do mrtě, teorie nestačí. Mluvil jsem o tom i na letošní SIGIR konferenci (slajdy zde). Pozn. red. SIGIR je jedna z nejprestižnějších konferencí v oblasti information retrieval.

V květnu jsme v RaRe spustili « Studentský Inkubátor« , bezplatný program pro studenty z celého světa. Vybraní talenti tam dostanou od našich výzkumníků mentoring a jemný « úvod do praxe », aby to nebyl takový šok 🙂

Q: Na závěr si trochu zafantazírujeme: kdybys mohl stanovit tři priority pro « ministerstvo vědy », o kterém se v ČR často mluví, jaké by byly?

Vystačím s prioritou jednou: nesrat se lidem do života. Já na ministerstva a byrokracii a top-down řízení ve stylu « poručíme větru dešti » moc nejsem. Zvlášť v tak nepředvídatelné a z principu intimní oblasti, jako je věda a výzkum. Nejzajímavější výzkum a související aktivity se beztak nedějí z popudu ministerstev, ale vznikají v soukromé sféře (opět: mluvím o AI a IT). Světe div se, špičkoví výzkumníci mají takovou moc, jsou natolik cenní, vzácní a žádaní, že si dokáží na své firmě vydupat možnost publikovat své výstupy veřejně. Výzkum z Google je dostupný výzkumníkům z Facebooku a naopak. Ministerstva a související neefektivity s přerozdělováním (cizích) zdrojů zaplaťpánbůh netřeba. Čili vidím to spíš jako další zašívárnu pro známé.

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta

RNDr. RADIM ŘEHŮŘEK, Ph.D., nikoliv v kostce, ale v seznamu bodů (v původním znění bez titulků ;-))

• PhD in Computer Science
• 12+ years of industry experience
• Mentor and instructor in machine learning, data mining and SW Engineering
• Regular speaker at data mining conferences and key industry events.
• Full stack SW engineer across ecosystems: Python, Hadoop, Spark, Debian, Node & more
• Veteran in Python, JS, C, C++, Java, Bash, Prolog & more
• Creator of the Gensim Python library
• More than 20 peer-reviewed papers published and cited over 400 times in Google Scholar
• Selected for the “Scopus Young Researcher Award” in 2011