Před nedávnem jsme na našem webu inzerovali výzkumné pozice na soukromé VŠ Prigo. Nejenom o tom, co znamená “dělat výzkum na soukromé VŠ” a o tom, jak se mění obraz soukromých VŠ, jsme si povídali s Ing. Martinem Murínem, Ph.D., ředitelem výzkumného ústavu VŠEO.

Q1: Když si představíte mladého výzkumného pracovníka v některém z oborů, v nichž Vaše VŠ působí, čím byste ho motivovali? Co je Vaše konkurenční výhoda oproti podobným pozicím na veřejných VŠ?

Představit si ideálního mladého výzkumníka, resp. výzkumnici, je pro nás poměrně snadné. Dokonce jsme si vytvořili několik pracovních termínů, které nám pomáhají popisovat jeho/její charakteristiku. Má to být člověk s „vystrčeným jazykem“, což pro nás znamená, že je to typ, který téměř neustále přemýšlí o tom, jak funguje lidská společnost, snaží se jí porozumět a zároveň by jí chtěl pomoci, je zvědavý a touží bádat v tom pravém slova smyslu. Protože víme, kdo by měl být naším ideálním kolegou, přizpůsobujeme tomu i výhody, které nabízíme. Za nejdůležitější výhodu osobně považuji svobodu a volnost při práci. U nás výzkumný pracovník nemusí učit. Má proto dostatek prostoru k realizaci vlastních výzkumných záměrů a spolupráci na společných projektech. Velkou výhodou, kterou prokázala i pandemie COVID-19, je náš přístup k flexibilitě práce. Mám na mysli flexibilní pracovní dobu, práci z domu a podobně. Celkově je pracovní prostředí na naší škole velice tolerantní, přátelské a motivační. Nezanedbatelnou výhodou je pro mladé výzkumníky i finanční ohodnocení, které považuji za nadstandardní a díky kterému se např. doktorandští studenti nemusí věnovat práci mimo svůj vědecký zájem a mohou se dále profesně posouvat.

Q2: Nemáte pocit, že soukromé VŠ jsou pro akademické a výzkumné pracovníky až “druhou volbou”? Nepotýkáte se s fluktuací akademických a výzkumných pracovníků?

Nejen české akademické prostředí, ale i česká široká veřejnost často vnímá soukromé vysoké školy jako druhořadé instituce. Mým osobním důvodem, pro který jsem se stal zaměstnancem VŠ PRIGO a vedoucím výzkumného ústavu, je, že upřímně věřím myšlenkám vedení školy, které chce změnit tento pohled. Například v minulém roce jsme se díky paní prorektorce Nálepové stali výzkumnou organizací. Budeme hodnoceni podle metodiky 17+, což považuji za jasně deklarovanou snahu dělat věci jinak. Co se týče fluktuace akademických a výzkumných pracovníků, nemáme s tím zatím žádný problém. Právě naopak, dynamicky se rozvíjíme a v poslední době se nám podařilo přilákat řadu zajímavých osobností. V tomto trendu chceme pokračovat i nadále.

Q3: Jak se díváte na to, když Vaši zaměstnanci působí na dalších VŠ či na ústavech AV ČR?

Práce kolegů na dalších pracovištích není ničím, co by nám vadilo. Právě naopak. Díváme se na to, jako na příležitost získávat různé pohledy na vědecko-výzkumnou činnost i z jiných institucí. Tak jako některé progresivnější veřejné vysoké školy, ani my si nepřejeme, abychom se v našich idejích zakonzervovali. Z těchto důvodů spolupracujeme s akademickými pracovníky z dalších vysokých škol, výzkumných ústavů nebo odborníky z veřejného a neziskového sektoru. Řada našich zaměstnanců současně působí i na veřejných vysokých školách, veřejných institucích, v neziskovém sektoru a podobně. Dokonce máme zřízenou akademickou radu, i když nemusíme, jejímiž aktivními externími členy jsou respektovaní akademici z veřejných vysokých škol.

Q4: Jsou podle Vašeho názoru nastaveny podmínky účelové podpory výzkumu i z hlediska soukromých VŠ?

Podmínky účelové podpory výzkumu jsou z pohledu soukromých vysokých škol, resp. z našeho pohledu, nastavené férově a zatím jsme neměli žádný problém účastnit se na výzvách národních grantových agentur. Máme za sebou i několik zajímavých projektů smluvního výzkumu. Spolupracovali jsme například s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Q5: S jakými největšími překážkami se setkáváte?

Domnívám se, že největší překážkou jsou negativní stereotypní postoje vůči soukromým vysokým školám, se kterými budeme ještě chvíli zápasit. Tím, že jsem Slovák, tak si plně uvědomuji, že za tento stav nesou zodpovědnost ty školy, které se dopouštěly, řekněme zvláštních, často minimálně nemorálních skutků, jako např. pochybné udělení titulů a s tím související kauzy. Věřím, že se nám s negativními stereotypy podaří úspěšně poprat. Poměrně náročným úkolem je zabezpečení a financování výzkumné infrastruktury. Veřejné vysoké školy mají v tomto ohledu větší možnosti.

Q6: Jsou v oborech, ve kterých působí Vaše VŠ podle Vašeho názoru k dispozici vhodné programy podpory ve VaVaI?

Jedním ze současných trendů ve VaVaI je podpora aplikačního výzkumu a vývoje. Tím, že působíme v oboru společenských a humanitních věd, je naše konkurenceschopnost ve srovnání s ostatními vědními obory menší. Proto pozitivně vnímáme aktivity Technologické agentury ČR, které směřují k využívání inovačního potenciálu společenských a humanitních věd a umění. Také pozitivně a nadějně vnímáme změny, které s sebou přinesla metodika 17+. Myslím si, že Česká republika postupuje správným směrem.

Q7: Jak funguje u Vás spolupráce s komerční sférou?

Spolupráce s komerční sférou je rozvíjena zejména prostřednictvím společných projektů v oblastech smluvního nebo aplikačního výzkumu. Osobně však považuji za důležitější zdroj partnerství neziskový a veřejný sektor. Naše škola spolupracuje s několika neziskovými organizacemi, nedávno jsme ukončili práci na smluvním projektu s Ministerstvem práce a sociálních věcí, rozvíjíme spolupráci s Moravskoslezským paktem zaměstnanosti, veřejnými vysokými školami, dalšími veřejnými institucemi a hlavně s městem Havířov, které je pro nás skvělým partnerem a úžasným místem pro život.

Děkujeme za rozhovor.

Za ResearchJobs.cz se ptal
Martin Víta